Kapitola XVI. - Běsi

19. listopadu 2006 v 19:50 | Lomeril |  Dědictví ohně
Tak je tu další kapitola Dědictví ohně. Příjemnou četbu!


Kapitola XVI. - Běsi

Chtěl jít trénovat, ale uslyšel výkřik. Přicházel z nádvoří, kam se stihl dostat během minuty. Uviděl Nilsu, drženou v šachu v rohu jedním běsem. Nepřemýšlel nad ničím. Prostě se vrhl kupředu a odstrčil běsa z cesty. Zrůda se otočila a začal mentální boj, nejtvrdší, jaký princ kdy podstoupil. Dlouho se přetlačovali svými myšlenkami. Degrik věděl, že dlouho nevydrží, a tak sebral všechny své síly a zaútočil. Našel jeho strach, strach ze Světla a vytáhl ho na povrch mysli. Bránil se, ale Degrik nepovoloval. Cítil rostoucí hrůzu a cítil téměř uspokojení, protože věděl, že vyhrává. Ovšem v tu chvíli jeho nitro ovládala jen a jen nenávist. Běs se chvíli svíjel, vřískal a nakonec se mu podařilo vykroutit se ze spojení a odletěl.
Princ se rozhlédl. Nilsa napůl seděla a napůl ležela tam, kam ji běs zahnal a hystericky vzlykala. Ve dveřích stál Khol a s výrazem překvapení, bolesti a strachu ho pozoroval. Pak se Degrikovi zatočila hlava a on omdlel.

Lavinie vzpomínala na chvíle rozloučení s Podskalským. Věděla, že nikdy nezapomene na větu, kterou jí řekl, když odjížděli. Vládce tě ochraňuj, Zářivá. Ať už nás čeká cokoliv, postav se tomu, jak nejlépe umíš a udělej čest své matce. Budu s tebou, byť jen v myšlenkách, ať půjdeš kamkoliv a budu se za tebe přimlouvat u Vládce. Světlo s tebou!
Poustevník jí svým způsobem nahradil otce. Našla v něm potřebnou oporu a s jeho myšlenkami v zádech měla daleko větší odvahu. Náhle ji přepadl neodbytný pocit, že ji někdo sleduje. Prudce se otočila a uviděla něco, o čem nemohlo být pochyb, co to je.
"Běs!" vykřikla vyděšeně.
Velvrik prudce otočil Hvězdu a založil šíp do Petelina luku. Lavinie ale věděla, že tady zbraně nepomůžou. Popojela dva směrem kroky k běsovi, pokusila se zahnat strach a řekla:
"Bojíš se mě."
"Proč? Jsi jen malá hloupá holka."
"Mám Jiskru a Jiskra je Světlo, kterého se bojíš."
"Můj pán je silnější, než ty."
"Tak to se jistě nebojíš pohledu na mé dědictví," usmála se.
Nenáviděla toho tvora před sebou a rozhodla se ho zničit. Pozdvihla pravou ruku a vytrysklo z ní světlo. Ve zlatých krůpějích vybuchovalo a přelévalo se kolem její natažené dlaně. Její obličej nebyl vidět přes záři, která prostupovala celé její tělo.
Běs vyděšeně utekl a ona nechala pravičku klesnout. Jiskra zmizela.
"Lavinie?"
"Musíme jít, oni se vrátí a bude jich víc."
"Lavinie, ty nemáš Jiskru, ty jsi Jiskra!"
"Dělej!"
"Počkej, tohle mi vysvětli!"
"Jo, máš pravdu. My z našeho rodu jsme uvnitř plné Světla. Předání Jiskry je ve skutečnosti jen jeho probuzení," odsekla spěšně a pobídla klisnu kupředu.
"Ale...viděl jsem tebe...a Petelu...tam v zahradě..."
"Představ si, že v každém z mého rodu je hranice dřeva. To, co jsi viděl, bylo její zapálení. Poslední postrčení k převzetí dědictví ohně..."

Degrik dopil třetí dávku lektvaru na uklidnění. Už zítra! A oni tu ještě nejsou! Děsil se, že se jí něco stalo, že je přepadli běsi, spadli ze skály, smetl je hurikán...
Náhle byly jeho chmurné úvahy přerušeny. Vstoupila Nilsa. Pevně se objali a políbili. Pak tiše řekl:
"Sebonai má klíč od Knihy životů, může nás oddat."
"Říkal jsi, že až potom..."
"Nedokážu tam zítra jít s vědomím, že jsem promarnil možnost oženit se se svou láskou!" řekl a naškrábal vzkaz pro Sebonai. Vyhodil ho škvírou ve dveřích a zazvonil na poslíčka, aby ho vyzvedl.
"Ty jsi můj pán, tvé přání je mi rozkazem," sklonila hlavu.
To, co řekla, byla první věta svatební litanie. On pochopil a odpověděl jí.
"Ty jsi má paní, tvá láska je mi životem."
"Já jsem matkou tvých synů, paní tvého krbu."
"Já jsem živitel tvůj i tvých dětí, pán tvé střechy."
"Jsem zemí a vodou, ze kterých vyroste košatý strom tvých potomků."
"Jsem ohněm, který zahřeje tvé dcery a větrem, který požene loď tvých synů."
"Tvé je mé srdce, má ruka i mé tělo."
"Tvé je mé srdce, má práce i můj meč. Ty jsi má manželka, mé tělo a má krev až do konce věků."
"Tys můj muž, mé tělo a má krev až do konce věků."
Poklekla, on ji zase zvedl a políbil na čelo. Dokonale vážní stáli proti sobě. Jen stáli, celou věčnost, než přišla Sebonai. Všechno jí vypověděli a ona souhlasila, že jejich sňatek zapíše do Knihy životů.
Jakmile se za ní zavřely dveře, Degrik zamkl.
"Máme spoustu času a nikdo nás nebude rušit," řekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 .. .. | Web | 19. listopadu 2006 v 19:51 | Reagovat
2 geeta geeta | 20. listopadu 2006 v 21:05 | Reagovat

Naprosto skvělé a přestože nějak nemám v úmyslu se vdávat, udělala bych to pro někoho, s kým bych upřímně vedla tento rozhovor.

3 Lomeril Lomeril | Web | 21. listopadu 2006 v 16:16 | Reagovat

To je prostě svatební obřad a slib, je v něm všechno, co by mělo manželství obsahovat...

4 geeta geeta | 23. listopadu 2006 v 19:03 | Reagovat

To jo, ale dnes už se to asi moc nedodržuje...

5 Eillen Eillen | 18. prosince 2006 v 18:29 | Reagovat

Popis svatby je vážně nádherný. Mnohem lepší než ten můj u Draka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama