Bouře ve sklenici vody

3. listopadu 2006 v 17:07 | Literární café |  Hanley competition
Tak Radim mi poslal povdíku do soutěže, bohužel nesplňovala žádné z témat a tak jsem ji musela umístit mimo soutěž. Taktéž mě požádal, abych tu zveřejnila odkaz na http://literarnicafe.brouzdej.cz
Tak a tady to je.

Seděla v křesle a plakala. Před třemi lety se poznali, krátce spolu chodili a potom se vzali. Proč byla tak hloupá? Nebo snad naivní? Myslela si, že z něho bude skutečně milující muž, vzorný otec a povedou šťastný rodinný život. Snila o dlouhých půlnočních rozhovorech, procházkách pod hvězdnou oblohou a romantických dopisech, které bude náhodně nacházet v různých skrýších jejich bytu.

Seděl mlčky na převráceném barelu v garáži jejich společného domu a bezmyšlenkovitě třídil šrouby, hřebíky a matičky do správných přihrádek. Tři roky manželství a on zažívá takové peklo? To si ta ženská neuvědomuje, jak mu svým peskováním a neustálou kritikou znepříjemňuje život? Vztekle odhodil kousek drátu, odložil krabici plnou haraburdí a dal hlavu do dlaní.

Oliver a Mary-Beth si před třemi roky vybrali společné příjmení Hanley, koupili si krásný a moderní dům, narodilo se jim dítě a vypadalo to, že je čekají jenom světlé zítřky. Něco se ovšem muselo pokazit.

Venku se stmívalo. Na obloze se objevovaly malé hvězdy, ale ti dva si nevyrazili na romantickou procházku. Každý z nich seděl ve svém vlastním světě a zalykal se směsicí zloby, nenávisti a smutku.

Náhle se celý svět roztrhnul na dva části. Dům rodiny Hanley se zřítil a v jednom okamžiku přestal existovat. Oliver a Mary zmizeli. Jejich dítě s nimi. Oba dva se nikdy nedozví, proč právě oni neměli šanci a nedokázali obhájit své bytí na této planetě. Nedostanou možnost napravit vzájemné vztahy. Možná někdy jindy a na jiném místě.

Android Oliver kráčel temnou ulicí. Už dávno se smířil s tím, že je pouhým robotem a jeho cíl je sloužit lidem. Svým elektronickým okem zaostřil na velký dům, který stál na konci ulice. Je na místě. Předá dopis a může se vrátit ke svému majiteli. Napojil se na internetovou superdálnici a požádal časový server o sdělení počtu minut, sekund a hodin.

Musel chvilku počkat, protože časový server se zapovídal s mikrovlnkou ze sousední ulice. Její původní dotaz na počet minut k vaření mléka se zvrhnul v sáhodlouhou konverzaci a výměnu robotických zkušeností. "Promiň, XZ568, musíme to na chvilku přerušit. Mám tady nějaké nevyřízené požadavky na čas," omlouval se časový server strojovým kódem.

Oliver se roboticky usmál tak srdečně, jak jen to roboti dokáží. Výhodou strojů bylo jejich neomezené propojení. Kdyby chtěl, mohl poslouchat hovory miliard strojů na této planetě. Byla to zároveň obrovská databáze zkušeností, odpovědí a znalostí. Když potřeboval vyřešit nějakou situaci, stačilo poslat dotaz a během několik sekund získal přesné informace. Občas bylo takové sdílení prožitků velmi zábavné.

Došel k domu a zazvonil. "Mary, běž otevřít. Někdo zvoní," pravidla dívka uvnitř domu a nerušeně pokračovala v česání vlasů. Android Mary byl ze série 65, na první pohled vypadal jako žena a jeho konstruktéři do něj zabudovali všechny prvky ženského těla. Největším oříškem se ovšem ukázal vývoj ženského myšlení a uvažování. Proto byla série 65 uvedena na trh později než mužská verze série 64.

Ženská série si ovšem okamžitě po uvedení získala početné příznivce. Pořizovaly si jí ženy, které najednou měly kamarádku celý den pro sebe. Série 65 byla empatická, dokázala plakat, naslouchat, konejšit, chválit a k druhým lidem přistupovat velmi citlivě. Stejně žádaná byla také u mužů. Tiskem dokonce proběhlo několik skandálů, kdy manželka požádala o rozvod, protože ji její muž podváděl s robotickou milenkou. Poslanci museli začít řešit otázku kybernetického partnerství a v hlavách mnoha chytrých lidí se objevila řada různých otázek.

Tohle všechno Oliver netušil. Příliš se nezajímal o problémy světa lidí. To si museli vyřešit sami mezi sebou. On je jenom android, který teď doručí jeden dopis a půjde si po svých. Dveře se otevřely a před ním stála Mary. Jeho elektronický mozek okamžitě vydal varování, že byla z neznámých důvodů snížena inteligence o padesát procent a čip chování se začal nebezpečně přehřívat. Řečový modul dostal zkrat, došlo k přepnutí do dosud neznámého módu. Rychlost umělého srdce se zvýšila nad standardní limity.

Zřetelně cítil, že jeho umělá pokožka vykazuje na různých místech zcela odlišné tepelné rozdíly. Ovládací modul pro slovní zásobu se již desetkrát restartoval, pohybové schopnosti se snížily na dvacet procent a naopak došlo k navýšení kapacity pro emoční paměť.

"Dobrý den," řekl Oliver.
"Dobrý den," řekla Mary.

Chvilku bylo ticho. Oliver vyslal příkaz do elektronického mozku a požádal o stabilizaci situace. Návratová odpověď ho příliš nepotěšila, protože mozek signalizoval mimořádnou poruchu celého systému.

"Dobrý den," řekl znovu Oliver.
"Dobrý den," řekla opět Mary.

Android se znovu zeptal svého mozku, jestli je opravdu nutné a zdvořilé, aby zdravil cizího androida dvakrát. Mozek vrátil informaci o přetížení centra znalostí a požádal o trpělivost. Zároveň se neúspěšně pokusil navýšit inteligenční procesor o dvě procenta.

"Omlouvám se, ale asi vám teď připadám hloupý jako sušička na prádlo," pravil konečně Oliver, "ještě se mi nikdy nestalo, abych někoho pozdravil dvakrát," dodal ještě.
"To je v pořádku," usmála se.

Její úsměv připravil Olivera o dalších třicet procent inteligence. Naštěstí se mozek vzpamatoval a začal pracovat v režimu vysoké priority. Takový režim obvykle android zapíná v okamžiku, kdy například pomáhá s navigací vesmírných lodí nebo operuje třicet různých lidí na několika operačních sálech. Bylo nutné tento režim zapínat, když se jedná o obyčejné předání dopisu? Android Oliver se neodvažoval na tuto otázku odpovídat.

"Měl bych vám něco předat."
"Předejte, slečna na ten dopis čeká."

Podal jí dopis v obálce.

Náhle se celý svět roztrhnul na dva části. Dům se zřítil a v jednom okamžiku přestal existovat. Oliver a Mary zmizeli. Oba dva se nikdy nedozví, proč právě oni neměli šanci a nedokázali obhájit fakt, že se dva roboti nemohou zamilovat. Možná někdy jindy a na jiném místě.

Již druhý zmačkaný papír přistál v odpadkovém koši. Spisovatel seděl nad prázdným sešitem a nedbale kousal konec tužky. Položil tužku na sešit, napil se čaje, vstal a protáhnul si záda. "Tenhle příběh stál taky za starou bačkoru," pravil sebekriticky.
"Asi začnu psát pohádky."
Na nové stránce sešitu začal klusat princ Oliver Hanley na svém věrném oři. Odjížděl zachránit svoji princeznu Mary-Beth Hanley, kterou uvěznil v temné věži zlý černokněžník...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majdalenka majdalenka | Web | 4. listopadu 2006 v 23:19 | Reagovat

stránka nebyla bohužel nalezena... hmm...

2 majdalenka majdalenka | Web | 5. listopadu 2006 v 15:21 | Reagovat

ale ta povídka je moc hezká.. ... těším se na další přirustky do soutěže...

3 Radim Radim | Web | 5. listopadu 2006 v 23:01 | Reagovat

Adresa byla napsána špatně, ale Lomeril už to opravila. Správná adresa je jinak

http://brouzdej.cz/blogy/literarnicafe/

Majdalenko, moc děkuji za pochvalu povídky :). Je ovšem mimo soutěž, protože Lomeril nastavila až příliš přísná pravidla.

4 Lomeril Lomeril | Web | 6. listopadu 2006 v 18:21 | Reagovat

Já jsem jen zadala témata, a ty by měli účastníci dodržet. Prostě se ta povídka do žádného témata nehodí, ale strašně se mi líbí a kdyby byla v soutěži, je to můj jednoznačný favorit.

5 Radim Radim | Web | 6. listopadu 2006 v 23:03 | Reagovat

[4] Tak to děkuji. Vážím si toho.

6 Thaien Thaien | E-mail | 7. listopadu 2006 v 19:04 | Reagovat

No docela dobre, a vtipne vyresena otazka jak se vyvleknout co nejlepe z kritiky:-))

No nic jen vyrid "spisovateli" že v rámci dosud prokázaných zákonů kvantové fyziky není možné aby byl schopen robotický model lidského mozku produkovat nenakonfigurované emoce. Sice se do budoucna pocita s jistými singularitami v ultra rychlých procesorech, ale to jsou dosud jen hypotézy...

Jo,jo, jo, já vím tohle s povídkou nemá co dělat....jenže já sitoprostěnemohl odpustit....:-))

7 Radim Radim | Web | 9. listopadu 2006 v 23:03 | Reagovat

[6] Tady se někdo dívá na Červeného trpaslíka - myslím tím díl, kde se Kryton zamiluje do slizky :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama