Kapitola XV. - Stařec a dítě

26. října 2006 v 13:09 | Lomeril |  Dědictví ohně
Tak a tu je kapitola zdánlivě bezvýznamná, pro Dědictví určitě, ale pro druhý díl má význam nedozírný.

Kapitola XV. - Dítě a stařec
"Podívej!" ukázal Velvrik k obloze.
Z lesa před nimi stoupal k nebi sloupec kouře. Pobídli koně tím směrem a brzičko dorazili k vesnici. Tedy spíš k něčemu, co vesnicí ještě nedávno bývalo. Domy byly spálené, krovy stržené a muži pozabíjení. Zvířata, ženy a děti zřejmě odvedli, protože tam žádné nebylo vidět. Vtom zaslechli dětský pláč. V jedné kůlně našli sedět asi dvouletého chlapečka, kterého jako zázrakem přehlédli. Lavinie si stáhla plášť a nahé dítě do něj zabalila, pak ho zvedla a nesla ke koním.
"Ty ho chceš vzít s sebou?" zeptal se užasle Velvrik
"Ty ho tu chceš nechat? Neboj, jakmile potkáme nějaké stavení, necháme ho tam, neplánuju ho brát někam dál."
"To je fakt, tady zůstat nemůže."
"Tak jedeme, už není nic, co můžeme pro tyhle chudáky udělat."
Nasedli a koně pomalu kráčeli pryč. Lavinie se začal zmocňovat nepříjemný pocit.
Tak tohle je pravá tvář Nesvětla? Zbabělý vrah, který pobije neozbrojené vesničany a malé děti, místo aby si to rozdal s pořádnou pevností? Ale jedna věc jí vrtala hlavou: nikde neviděla žádné mrtvé Nesvětlé, ani služebníky běsů. Že by je vzali s sebou? Ale spíš to tam vypadalo na hladký masakr, snad ani nekladli odpor. V tom případě to ale musí být strašné, když se muži nechávají klidně zabít a sebrat si manželky a děti. Jakou pak mají naději obstát v boji?
Nesvětlo je tak silné, nedokáží ho porazit! Ach proč, proč se jen máma míchala do jejího světa! Ale který svět je vlastně její?

Seděli u večeře: Degrik, Nilsa, Khol a Sebonai. Povídali, ale nesmáli se. Nebylo jim do smíchu. Najednou Degrik řekl:

"Nilso, zazpívej nám."

"A co bych měla zpívat?"

"Lavinie je na cestě zpět. Zapívej nám Poctu Esigne, na její počest!" navrhla Sebonai.

Nilsa vstala a obešla stůl. Stoupla si na volné prostranství, protože Pocta Esigne byla prokládána tancem a Nilsa byla jedna z mála, kdo znali i ty nejdrobnější pohyby, bez kterých by píseň nebyla dokonalá.

Vzduch rozezněly první tóny nejslavnější ódy Země naděje a touhy. Vypravovala o činech Esigne a pak se prolínala s lyrickým opěvováním.

Esigne! Zářivá paní v temné noci,
povedeš nás stezkou bezpečí.
Esigne! Zářivá paní jsem v tvé moci,
jak se ti poutník odvděčí?
Na Degrika píseň mocně působila. Esigne byla statečná a mocná a Lavinie patřila k jejímu rodu. Kde asi je? Co dělá? Nezabili jí běsi?

Ta myšlenka ho vyděsila. Ne, ona nesmí být mrtvá! Nevěří Jiskře, ale chce mít po boku Lavinii. A taky brášku. Ta mizivá šance na výhru by bez nich byla úplně nulová.

Náhle se ozvalo ostré zakrákání. Nad nimi přeletěl havran. Sebonai vyskočila, jako kdyby do ní píchlo, vzala nůž, zabodnutý do srnčího hřbetu před ní a hodila. Degrik to nikdy netušil, ale Kholova sestra uměla házet nožem lépe než většina mužů. Havran sletěl na zem. Princ se k němu chtěl rozeběhnout, ale Khol ho pohybem ruky zadržel. Sebonai pomalu přešla místnost a vzala mrtvolu ptáka do ruky. Ten se v tu chvíli proměnil v hada. Ona ale nepovolila sevření, čekala to. Za chvíli se had v jejích rukou zkroutil a rozpadl se v prach.

Spustila ruce a zbytky hada spadly na podlahu. Otočila se. Degrik jí po dobu souboje neviděl do tváře, ale teď se téměř leknul. Ta vždycky chladná a silná Sebonai neměla daleko k slzám. Pak prudce prošla kolem stolu a zmizela ze síně. Khol vyrazil za ní.



Lavinie mlaskla na Jiskru, aby dojela Velvrika. Přitom povytáhla plášť, aby nepršelo na Drobečka, kterého vezla před sebou. Už několik minut jeli pěknou bouřkou, vlastně spíš průtrží mračen.
"Podívej!" zařval Velrvik, aby přehlušil rachot hromu a ukázal před sebe.
Za clonou deště rozeznala maličký domek, krčící se u skály. Pobídli koně a rozjeli se k němu. Vevrik zabušil a dveře se okamžitě otevřely. Stál v nich starý muž ve volném rouchu s dlouhými šedými vousy.
"Pojďte se ohřát, unavení poutníci jsou vždy vítáni. Ty koně dozadu pod kůlnu, mladý muži. Slečno, vy se pojďte schovat. Aha, ještě je tu děťátko, tak to vypadá na zvláštní příběh. Takové poslouchám rád. No tak, honem, ať nemoknete víc, než je třeba."
Lavinie podala Velvrikovi Drobečka, aby mohla sesednout, pak si děcko vzala zase zpátky a vešla do chatrče. Zatímco Velvrik šel odvést koně, ona se rozhlédla kolem. V jednom rohu stálo prosté lůžko s jedinou hrubou dekou. Uprostřed místnosti právě stařec prostíral na dřevěný stůl se čtyřmi židlemi. Vařil zřejmě nad krbem, kde visel kotlík, ze kterého se linula lákavá vůně. To už ale vešel Velvrik a muž je pozval ke stolu.
"Není to nic moc, ale zasytí to," prohlásil, když jim podával misky s kaší z masa a nějaké neznámé zeleniny.
"Kdo jste?" zeptal se Velvrik.
"Jsem v první řadě člověk. a pokud se ptáš na jméno, říkají mi podle místa kde žiji. Lidé mě znají jako poustevníka Podskalského."
"Tak to jste můj příbuzný!" vyhrkl princ, "Jste bratranec mého otce!"
"A tebe tvoje chování prozrazuje jako Velvrika, prince Měsíce, jestli se nemýlím," usmál se Podskalský.
"Nemýlíte. A má společnice se jmenuje Lavinie, dcera..."
V tu chvíli ho chtěla zarazit, aby neprozrazoval, kdo je, ale poustevník byl rychlejší.
"...dcera Risidanina, já vím," řekl.
"Jakto?" podivila se, "Nikdy předtím jsme se neviděli."
"Zaprvé, vyzařuje z tebe světlo Jiskry. Zadruhé, je vidět, že jsi vyrostla jinde, a každý tady ví, že Risidanina dcera vyrostla v jiném světě, než je ten náš, no a zatřetí je tu neklamná podobnost s tvou matkou. Ale kdo netuším, kdo je, je ten drobeček, kterého jste přivezli."
Velvrik v několika větách vypověděl chlapečkův příběh a nakonec požádal poustevníka o pomoc:
"Nemůžeme ho vézt dál s sebou, nedokážeme se o něj postarat a navíc spěcháme..."
"V pořádku, nechte ho tady a já na něj dohlédnu. Brzy nastane mír nebo smrt. Pokud smrt, pak se mu nevyhne, ať bude kdekoliv a pokud mír, tak ho odvezu někam k lidem, kteří ho přijmou."
Když tedy vyřídili problém Drobečka, ještě chvíli seděli pospolu, než šel Velvrik spát. Mezitím přestalo pršet, a tak Lavinie vyšla ven, podívat se na hvězdy. Podskalský vyšel hned za ní.
"Něco tě trápí, Zářivá," řekl.
V poustevníkovi bylo něco, co ji přimělo mu důvěřovat, a tak mu vyklopila všechno. Co viděla ve vesnici, tu vidinu beznadějného boje, strach z Nesvětla. vlastní malost a slabost, svůj strach...
"Jsou moc silní, nedokážeme je nikdy, nikdy porazit!" vzlykala.
"Kdysi byla jedna obyčejná dívčina vybrána, aby se tomu nepříteli postavila. A víš, proč vyhrála? Nebyla o nic silnější, než ty, ale Nesvětlo udělalo chybu. Osudnou, ale nikdy se z ní nedokázalo poučit. Ukázalo jí její milovanou zemi zotročenou a její rodinu mrtvou. Uvědomila si, že to se stane, když selže. Proto se vzchopila a Nesvětlo porazila. Nesvětlo ví, že může útočit skrz lásku, ale protože ji plně nechápe, dělá chyby. Daleko raději používá strach. Ale právě láskou může být zničeno. Když bojuješ za něco, jsi silnější než cokoliv na světě. Nesvětlo umí bojovat pouze o něco - o moc, vládu, o zemi. Ale ty umíš bojovat za své blízké, aby mohli žít dál v pokoji. A nemysli si, že bojuješ jen za Zemi naděje a touhy! Copak by se Nesvětlo zastavilo jen v tomto kraji? Ne, až bude hotové tady, zamíří do tvého světa. Už tam působí, jen mu tam říkáte jinak. I Vládce tam je a dolehly ke mně podivuhodné zvěsti o jeho činech tam. Prý tam někteří ani nevěří, že existuje. Možná mezi ně patříš i ty. Ale najdeš ho i u vás, stačí jen hledat. On je mocnější než Nesvětlo. Už se nebojíš?"
"Bojím..." špitla.
"To je dobře, protože kdyby ses nebála, měl bych tě za hlupačku. Jen plač, nezadržuj slzy. Nestyď se za ně."
Pevně ho objala a vzlykala mu na rameni.
"Potřebuješ otce, dítě," řekl jí laskavě, zatímco ji konejšivě hladil po zádech.
"Právě jsem ho našla," zamumlala.
Za chvilku se utišila a za další chvíli se propadla do bezedných sametových hlubin spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majdalenka majdalenka | Web | 27. října 2006 v 12:55 | Reagovat

tyjo ! moc hezky !

2 Eillen Eillen | 18. prosince 2006 v 18:26 | Reagovat

V první části jsi mě úplně vyděsila, ale tou druhou jsem se uklidnila a chce se mi skoro spát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama