Část druhá - Jestřáb 1/2

13. října 2006 v 20:09 | Lomeril |  Jestřáb a lilie
Tak a příběh Yalna a jeho blízkých pokračuje. Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky, ale copak si kdy rytíři zatěžovali hlavu s příslovími?

Do Lut dorazili za deset dní a setkali se tam s králem a jeho malým oddílem.
"Jarion jel s vojskem na jih. Očekávám každou chvíli zprávu, jak uspěli u pevnosti Černá voda. Předevčírem na ni měli zaútočit," vysvětloval král.
Něco málo pojedli a pak se vydali obhlédnout přídavné práce na opevnění, když přijel posel na zpěněném koni.
"U Černé vody byl Jarion poražen a vrací se sem. Rocolové totiž zavolali posily a Jarionovi je v patách na dvacet tisíc vojáků a stále přibývají další."
"Jestřábové, potřebuji, abyste vybudovali obranu Lut. Už jednou jste je udrželi, potřebuji, abyste je udrželi podruhé," řekl král.
"Zásoby! Musíme rychle přecpat pevnost jídlem! Pár mužů ať pokračuje v budování opevnění a zbytek ať jde a sežene tolik jídla, kolik bude moct!" vykřikl Verdon a sám se hnal pro luk.
"Má pravdu," přisvědčil Yaln a odešel se k němu připojit.
Další dva dny se odehrály ve znamení horečných příprav. Vstávalo se před svítáním a spát se chodilo dlouho po soumraku. Po dvou dnech dorazil Jarion. Naštěstí měl celkem malé ztráty a dost rozumu, aby cestou pobral tolik zásob, kolik mohl.
"Rocolové jsou za námi! Dnes večer, nejpozději zítra ráno je tu máme," hlásil.
"A co ten roconil, kterého jsem zajal v první bitvě?" zeptal se Yaln.
"Pořád ho tu držíme. Chceš si ho prohlédnout? Snažili jsme z něj něco vytáhnout, ale nic neřekl," odpověděl král.
"Chci."
Král tedy poslal sluhu, aby mu ukázal, kde je zajatec. Zavedli ho do nevelké jizby s jedním oknem vedoucím do nádvoří. U něj stál roconil a vyhlížel ven.
"Nemáte šanci. Všichni tady zahynete. Tohle je pomsta za naši porážku, když nás král v noci přepadl a pozabíjel mé muže a mě uvrhl do zajetí. Říkali, že mě zajal sám velitel Jestřábů, ale já tomu nevěřím. Ti vepři museli chcípat hlady, že se nevydrápali do sedel."
"Přesto ti říkali pravdu."
"A jak mám vědět, že mi nelžeš i ty? A kdo vůbec jsi? Neznám tě."
"Znáš, pane. Já jsem ten muž, který tě zajal, kníže Yaln, velitel druhé družiny Jestřábí korouhve."
"Jak jste to tu přežili? Myslel jsem, že jsme hlídali všechny cesty!"
"Moji muži jsou drsní a houževnatí, vydrží dlouho silní i bez jídla."
"Co se mnou uděláte?"
Roconil zřejmě dostal strach. Na jihu neexistovala větší nenávist než obléhaného k obléhajícímu a když zjistil, že upadl do rukou muže, kterého málem vyhladověl k smrti a navíc známého válečníka.
"To záleží na tobě. Kdo jsi?"
"Roconil Avun z Černé vody."
"Slyšel jsem o tobě. Zabil jsi muže, který velel Jestřábům přede mnou."
"Byl to nepřítel, jakého si jen může válečník přát."
"Co tví soukmenovci chystají?"
"Napadnout Luty a pobít vás."
"Kdo je vede?"
"Muž, před kterým se třesou i ta nejstatečnější kolena. Veleroconil Hajeb, můj bratranec."
"Tak Hajeb s nimi jede! Toho bude těžké porazit..."
"Neporazíte ho! Hajeba ještě nikdo nikdy neporazil! Velí nejlepším jezdcům na světě!"
"Víš, kdo je nejlepším jezdcem na světě?"
"Verdon, velitel první družiny Jestřábů."
"A můj nejlepší přítel. Je tady, Avune."
"Jediný proti stovce nic nezmůže!"
"Nestojí sám. Nikdo z našeho vojska nestojí sám."
"Stejně zahynete."
"To je věc názoru. Ale nemysli si, že až budeme mrtví, že odtud vyjdeš za svými druhy! Pokud to bude vypadat, že prohrajeme a Luty neubráníme, pak se osobně postarám, abys odtud živý nevyšel," usmál se sladce Yaln a opustil zmateného roconila.
Vešel do síně, kde seděl král, Jarion, Verdon a ostatní velitelé na poradě.
"Jdeš pozdě!" obořil se na něj král.
"Vím, kdo je náš zajatec a kdo vede Rocoly. Držíme tu roconila Avuna z Černé vody, bratrance veleroconila Hajeba, který stojí v čele vojska, které máme skoro za dveřmi."
"To není špatné rukojmí! Měl jsi dobrou ruku, Yalne."
"Budeme potřebovat posily..." řekl Yaln.
"A kdo je přivede, nevíš?"
"Já!" řekl Verdon.
"Tebe nemůžu postrádat," odbyl ho král.
"Pane, má pravdu. Jestli někdo včas dokáže projet Hajebovi před nosem, je to on," zastal se ho Yaln.
"Dokážeš to? Jsi si jistý?" zeptal se ho král.
"Jistý si nejsem, ale pokud hned vyjedu, myslím, že to dokážu."
"Tak dobře. Vezmi zásoby..."
"Ne, ty vám tu nechám, jen si strčím do kapsy pár zlaťáků."
"Tak neber a jeď na tom koni, kterého si sám vybereš. Zburcuj východ, západ a sever. Ať povstane každý, kdo dokáže nosit zbraň a jede nám na pomoc."
"Můj pane," uklonil se Verdon spěšně a vyšel z místnosti.
Yaln se za ním smutně díval.
"Běž se s ním rozloučit, my to tu bez tebe nějak zvládneme," řekl laskavě král.
Yaln se uklonil a vyšel za přítelem.
"Bereš si sebou Vichra?"
"Nezapomeň, že Vichr je svobodný. Letí si kam se mu zachce."
"Verdone, jak poznám, že jsi blízko?"
"V noci zapálím tři ohně, prostřední blíž než krajní, přímo za stany jižanů. Ve dne ti dám znamení jinak, to ještě poznáš, sám to nevím. Nechť tě tvá hvězda opatruje."
"I tebe!"
Pak Verdon nasedl a opustil ho. Yaln zvedl ruku k pozdravu a po tváři mu sklouzla slza. Vztekle ji setřel a vracel se zpátky do pevnosti. Podíval se směrem k jihu a strnul. Kopec se černal muži. Hajeb přijel.
"Poplach!" zařval z plných plic, "Nepřítel na obzoru! Poplach!"
Pak se otočil k severu. Uháněl tam osamělý jezdec a jeho nejlepší přítel. Yaln mu v duchu popřál hodně štěstí a pak se kvapem vrátil do pevnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 geeta geeta | 15. října 2006 v 9:38 | Reagovat

Už to začíná být opravdu napínavé. I když je to opravdu něco jiného než čtu, tak se mi t o moc líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama