Čarodejnice

21. října 2006 v 10:51 | Můj táta |  Od táty
Tak můj tatínek se rozhodl taky něco spáchat, tak tady mám jeho první dílko s názvem Čarodejnice.
Příjemnou četbu.
Lomeril

Dobrý šéf musí mít především cit pro lidi. Musí mít samozřejmě ještě řadu dalších vlastností, ale stačí se obklopit nesprávnými lidmi a za rok jste v červených číslech a za dva roky se důvěrně seznámíte se zněním zákonů a vyhlášek týkajících se bankrotu. Zvlášť pokud je to firma malá a konkurence v branži tak ostrá, jako v našem případě. Aniž bych se chtěl chlubit, myslím si, že cit pro lidi mám. Ostatně Milan, který teď seděl přede mnou v křesle, je toho dobrým dokladem.
Přišel asi před třemi roky a začal se starat o počítače, programy a související věci. Dělal to pečlivě a spolehlivě, ale nejvíc jsem si cenil toho, že to není zaslepenec, který zná jen svůj obor, ale že věci vidí i v širších souvislostech. Nikdy neprosazoval řešení jen pro jejich technickou podstatu, ale klidně navrhl použít i něco staršího a jednoduššího nad čím by se jinde ošklíbali, ale co ve skutečnosti spolehlivě fungovalo. Přitom jeho plat nebyl nijak přemrštěný a u nás ho drželo něco jiného - slušné zacházení, to, že jsem ho vždycky vyslechnul, respekt k jeho názorům a tak dále. Prostě, zase ten cit pro lidi.
S Milanem jsme teď probírali nějaké podružnosti, já jsem spíše poslouchal a během rozhovoru ve mně sílil pocit, že mi chce ještě něco důležitého říci. Jen jsem doufal, že to nebude výpověď. Pak jsme probrali už všechno, Milan se nadechl, podíval se na mě a povídal:
"Šéfe, víte že Hanka z marketingu je čarodějnice?"
Myslím, že jsem docela duchapřítomný člověk, ale úplně jsem ztuhl, neschopný sebemenšího pohybu a co hůř, jediné myšlenky. Cítil jsem, že ona příslovečná kolečka v hlavě se otáčejí naprázdno a vteřinová ručička nástěnných hodin posměšně poskakovala.
"A ... jak si na to, proboha, přišel?", vykoktal jsem nepříliš originální odpověď. Milan zřejmě něco podobného čekal, sáhl do desek a bez jediného slova mi podal fotku. Podíval jsem se na ní a snažil si srovnat myšlenky v hlavě. Fotka byla z firemního večírku z minulého týdne, do objektivu se dívaly tři mladé ženy. Obě krajní vypadaly tak, jak jsem se dobře znal (až na obvyklé červené oči) ale když jsem se podíval na to prostřední, přejel mi mráz po zádech. Byla to pochopitelně Hanka z marketingu, její oči nebyly červené, ale černé, hluboké a zlé. Rysy tváře byly ostřejší, jiné a divoké, byla k poznání, ale vypadala jako ... čarodějnice. Musel jsem si přiznat, že bych sám těžko přišel na výstižnější označení.
"Ty, to je nějaký vtip, Milane?" řekl jsem potichu.
Zavrtěl hlavou: "ne, přesně takhle to vylezlo z foťáku".
Seděl jsem a dál zíral na fotku a nebyl schopen kloudné myšlenky. Málokdy mě něco takhle úplně zaskočí, kdysi jsem se nachomýtl k ošklivé havárii a byl jsem jediný, kdo byl schopen účinně pomoci. Ale teď jsem měl v hlavě vymeteno, připadal jsem si jako loutka odložená po představení do krabice. Ale najednou se stal malý zázrak, kolečka v hlavě cosi vyprodukovala.
"Ty ... Milane, a nemohl by to být žertík nějakých tvých počítačových kamarádů?"
Podíval se na mě překvapeně.
"No ... a víš, že je to možné? Fotil jsem to v pátek, a v pondělí jsem se stavěl u kluků v Artsoftu a zapomněl tam tašku i s foťákem. Vrátil jsem se pro ni až odpoledne. Ty potvory to nejspíš prohnaly fotošopem a nahráli zpátky. No, mají to u mě schovaný!", vykřikl skoro spokojeně a s úlevou. Pak se podíval na mě a pokračoval už podstatně mírněji:
"Šéfe, buďte tak hodný a neříkejte to nikomu, Nerad bych vypadal všude jako blbec."
"Neboj Milane, opravdu nemám žádný důvod to někde vyprávět", řekl jsem upřímně.
Milan se rychle rozloučil a zmizel.
Popošel jsem k ledničce, vytáhl láhev a nalil jsem si slušnou dávku. Zapadl jsem zpět do křesla a dal jsem si nohy na stůl. Kvalitní single-malt whisky se rozlévala po jazyku a myšlenky se pomalu uklidňovaly.
Tfuj, to bylo o kousek. Doteď jsem vůbec netušil, že čarodějnice vypadají na fotkách v digitálním foťáku v původní podobě. O Hance jsem to samozřejmě věděl, konkurence v branži je ostrá a malá firma to dneska nemá jednoduché. Dobrý šéf musí mít cit pro lidi a mít čarodějníci v marketingovém oddělení je nesporná konkurenční výhoda.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radim Radim | Web | 21. října 2006 v 11:47 | Reagovat

Tak to je super :). Skvěle jsem se pobavil. Moc hezká povídka.

2 Colleen Colleen | Web | 21. října 2006 v 12:14 | Reagovat

Výbornej konec, takovej neočekávanej. Až na pár chybiček v přímé řeči nemám co vytknout.

Btw. Kdy bude další kapitola Dědictví ohně? :)

3 Lomeril Lomeril | Web | 21. října 2006 v 12:31 | Reagovat

Brzo, nespěchejte :-)

4 Eillen Eillen | Web | 21. října 2006 v 20:17 | Reagovat

wow, tak ten konec mi dostal

5 Lomeril Lomeril | Web | 21. října 2006 v 20:33 | Reagovat

jo, táta má na dobrý konce talent, uvidíte, až sem hdím další povídkku, asi zítra nebo v pondělí.

6 míra míra | 21. října 2006 v 23:19 | Reagovat

tak takovej zvrat jsem fakt nečekal:-) je to fakt Vtipný.

7 Radim Radim | Web | 21. října 2006 v 23:32 | Reagovat

Nejvíce se mi líbí propojení "dospěláckého světa" se světem pohádek. BTW Lomeril: tvůj táta dělá v marketingu? Pokud ano, tak ho pozdravuj od kolegy ze stejného oboru :-)

8 Lomeril Lomeril | Web | 22. října 2006 v 8:07 | Reagovat

Ne, táta je doktor :-)

9 Eillen Eillen | Web | 22. října 2006 v 8:53 | Reagovat

Tak můj táta psal jen jednou pohádku pro mě, když jsem byla malá a v nemocnici na dlouhou dobu. Jenže nevím kde je :( Byla opravdu krásná a já bych ji chtěla už dlouho uveřejnit, jenže ji prostě nemůžu najít. to je z toho, že mi matka uklízí věci a to, co je podle ní nepodstatné, tak to vyhodí.

10 Bajulinka Bajulinka | Web | 22. října 2006 v 13:31 | Reagovat

Ahojenky, vytvoříme si blog k obrazu svému?? Jestli se chceš připojit, tak se jukni na můj blog... Budu moc ráda za každou návštěvu!! :)

11 Radim Radim | Web | 22. října 2006 v 15:57 | Reagovat

[8] Aha. Tak to jo. I přesto ho můžeš pozdravovat od kolegy z jiného oboru :-D

12 crystall crystall | E-mail | Web | 23. března 2007 v 19:58 | Reagovat

Jéééjo!

13 Leny Leny | Web | 27. července 2007 v 21:33 | Reagovat

Teda, to bylo fakt hezký!

14 Kejvák Kejvák | 2. března 2008 v 12:54 | Reagovat

v pohodě? netrefili ste se do díry?

15 Stefinka Stefinka | 8. listopadu 2008 v 11:57 | Reagovat

Ahojky, pěkný blogís. Jestli někdo chcete jukněte na můj: znameni-zverokruhu.blog.cz

16 mardom mardom | Web | 9. ledna 2009 v 12:29 | Reagovat

Moc hezká povídka a ze života. A nádherné propojení. Máte talent oba dva.

17 bakela bakela | Web | 18. listopadu 2010 v 15:09 | Reagovat

moc dobře oba píšete, moc se mi tato povídka líbí, jen tak dál:)

18 Woycek Woycek | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 4:58 | Reagovat

Pěknej blog

19 MOODYLESSIE MOODYLESSIE | E-mail | Web | 11. února 2012 v 3:55 | Reagovat

Following my own analysis, millions of persons all over the world receive the credit loans at various creditors. Hence, there is a good possibility to receive a car loan in every country.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama