Voják a dívka

2. září 2006 v 18:29 |  Povídky na přání
Čágo belo šílenci!
Tak jsem zase tady! A přináším povídku, kterou si kdysi objednala Eillen. Je to taková sentimentální blbůstka, víc romanitka než drama, které bylo v zadání, tak se omlouvám. Pěkné počteníčko!

Už to bylo dávno, kdy si mohly odpočinout. Slyšely nářek umírajících dětí, ale vojáci je hnali stále kupředu, kde jim prý bude lépe, ale ony věděly, že jen potřebují jejich půdu. Hlad, vyčerpání, nemoce, to byl ten lepší život? Alexandra a její sestra Luthécie. Dvě dívky mezi stovkami dalších. Dva mravenečkové v mraveništi. Dvě kostry v tomhle pochodu živých mrtvol.
A teď se před nimi konečně otevřelo malé údolí, dole tekla říčka a tvořila tu malou tůňku, planina ideální pro vesnici a lesnaté hory slibovaly hojnost zvěře. Pro vyprahlé a hladové dívky ráj na zemi. Jenže jejich nohy spolykaly příliš mnoho mil v příliš krátkém čase. Luthécie upadla.
"No tak, Lu, už je to jen kousek, támhle se napijeme a odpočineme si. A pak víš co uděláme? Najíme se!" zasípěla Alex.
Odvedla sestru stranou od cesty a posadila ji na kámen. Lu si položila hlavu do sestřina klína a obě odpočívaly. Teď je snad nechají na pokoji, když je jejich cíl tak blízko. Cítila, jak se Lu uvolnila. Usnula! Bylo to dobře, byla nemocná a nic nepotřebovala tak jako odpočinek. Hlavně ať je nikdo neruší. Ale ne! Pozdě!

Samuelovi byl celý tenhle šílený podnik proti mysli. V tuto chvíli nenáviděl všechny, kteří stáli nad ním. Když viděl malé dítě, vyhublé na kost, jak upadlo a důstojník ho naprosto chladně přejel svým koněm, bylo mu na blití. Za poslední týden pořádně nevečeřel, protože věděl, že zbytky se dají transportovaným. Chtěl, aby toho zbylo co nejvíc a nebyl v tomhle smýšlení sám. Patrick, Jack a Jon drželi s ním. Ale co, teď je to u konce. Tady konečně ti chudáci zůstanou a bude jim tu dobře. A on se vrátí na velitelství, vezme plat a pak dá armádě vale. Pro tyhle zrůdy už dělat nebude.
Uviděl dvě dívky, jedna odvedla druhou stranou a posadily se na kámen. Ta mladší a slabší usnula. Náhle na něj velící zadního voje houknul:
"Samueli, popožeňte ty dvě tamhle!"
Vybočil z řady a zamířil k nim. Starší dívka mu naznačila, že má být zticha. Neuměl její řeč a tak ukázal ruce v přátelském gestu. Pochopila.

Ne, tenhle mladý voják není nepřítel, patří k těm, kteří s nimi cítí. Vrhla na něj prosebný pohled a ukázala na Lu. Ale věděla, že to není nic platné, že ji vzbudí a ona, Alex, ji bude muset odnést, protože Lu sama nedojde. Ale zmýlila se. Voják se na ni chvíli díval. Pak na něj nějaký jiný něco zakřičel a on mu odpověděl, ale nevypadal moc nadšený. Spíš rozzlobený. Pak jí ukázal, že má jít. Ale ony nemůžou, Lu by to zabilo! Musí tu ležet ještě chvilku, ještě chviličku. Zavrtěla hlavou, ukázala na Lu a hlavně na bolák, který se tvořil při nemoci, která se tu všude rozlézala. K vojákovi přišel nějaký jiný a něco mu říkal. Pak do toho prvního strčil. Ten mu něco říkal, skoro na něj křičel a pak vytasil kord.

Byl to velící zadního voje, Alfred. Samuel ho nenáviděl a Alfred nenáviděl jeho. Teď konečně spor vybublal. Samuel věděl, že to ho může stát život, že ho za to postaví před vojenský soud. Ale bylo mu to jedno. Ta mladší teď musí odpočívat, jestli ji budou nutit jít dál, může ji to stát život.
"Tak poslouchejte, pane velící," řekl a stále držel špičku kordu na jeho krku, "teď se zařaďte zpátky a mašírujte s ostatními. Ta mladší umře, když ji budeme nutit k dalšímu pochodu. Nechte mě na pokoji a pro tyhle holky to platí dvojnásob."
"Za tohle vás postaví před soud!" zasyčel Alfred.
"Já vím."
"Na téhle cestě už umřelo tolik lidí, o jednu víc nebo míň..."
"Chci, aby tyhle dvě přežily a vyprávěly svým dětem o neznámém vojákovi, který jim zachránil život. A aby jejich děti věděly, že ne všichni vojáci jsou necitelné stvůry. Tak a teď pěkně zacouvejte zpátky, nebo vám proženu tenhle kord krční tepnou."
Alfred byl možná krutý a necitelný, ale nebyl hloupý. Daleko víc než na dodržení rozkazu mu záleželo na vlastním životě. Proto, s myšlenkou, že tohle si Samuel ještě vypije, odešel a nechal je být.

Alexandra zachytila jeho pohled a usmáli se na sebe. On pak zasunul kord do pochvy a sklonil se nad Lu. Vyděšeně sebou škubla, ale on jí položil dlaň na předloktí a usmál se. Alex se uklidnila a nechala ho, aby se podíval na Luhéciin vřed. A pak ten voják vzal mladičkou dívku do náručí. Odnesl ji do údolí a položil do trávy na břehu tůně. Shodil batoh, vytáhl kus chleba a podal ho Alexandře. Dívka ho vzala, jako kdyby nevěřila, že jí ho opravdu dává. Pak se začala horlivě uklánět a děkovat, ačkoliv jejím slovům nemohl rozumět. On ji ale chytil za paže a zatřásl s ní. Pohlédla mu do tváře a on zavrtěl hlavou. Řekl přitom něco, čemu nerozuměla. Náhle uviděla za jeho zády další dva vojáky a couvla.

Když se mu dívka vyškubla a dívala se mu přes rameno, jako by viděla strašidlo, otočil se. Věděl, proč ti dva přišli.
"Hned s vámi půjdu, nebojte se, nebudu klást odpor."
Pak se otočil k dívce, která tam vyděšeně stála. Vteřinu zaváhal a pak rozvázal světlý šátek, který nosil na krku a podal jí ho. I ona ho přijala váhavě, ale nakonec si ho přitiskla na ušmudlanou tvář. Usmál se na ni, otočil se k vojákům a kývl. Nebyli ani moc suroví, když ho odváděli.

Druhý den, když ho odváděli, řekl:
"Rozvažte mě!"
Strážci váhali, ale vzhledem k tomu, že jeden z nich byl jeho přítel, povolili pouta a on se rozběhl pryč. Chtěli vyrazit za ním, ale on se jenom postavil na kámen, odkud viděl na údolí.
Alexandra se zatím neustále dívala a doufala, že od něj dostane nějaké znamení. Viděla něčí postavu proti nebi a věděla, byla si stoprocentně jistá, že je to on. Postava zvedla pravou ruku. Alexandra pozdrav opětovala a pak mladého vojáka někdo chytil a odvedl.
Ti dva se už nikdy později nesetkali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 míra míra | 2. září 2006 v 19:35 | Reagovat

čekal jsem nějakej happyend ale co se dá dělat:-) takový sladký románek...ale pěkný

2 Eillen Eillen | 8. září 2006 v 11:26 | Reagovat

Teda, úplně jsem zapomněla, že jsem si něco objednala. Velice ti za tu povídku děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama