Mír neznám osobně

4. září 2006 v 18:30 |  Povídky na přání
A další povídka pro Jackie! Doufám, že se bude líbit, je to trochu ve stylu, kterým píše ona.

Nikdy jsem si neuměl představit jak těžké může být pro draka, jako já, čekání na smrt. Jak jsme mohli být tak pitomí? Nechat se chytit lidmi! Taková ostuda!
Už tři roky zuří válka lidí a trpaslíků proti elfům a drakům. Já a můj jezdec a přítel Weliun Siliont jsme zrovna byli na výzvědách, když nás chytili. Samozřejmě nás odsoudili k smrti, nic jiného jsme ani nemohli čekat. My bychom udělali to samé.
Náhle se dveře mé cely otevřely. Že by už přišel čas? Ne, to Weliun vstoupil. Za ním se ve dveřích objevila lidská dívka. Byla krásná, hustá hříva měděných vlasů splývala až k štíhlému pasu a bělostné paže kontrastovaly s černými šaty a pláštěm stejné barvy. Jen jsem nechápal co tu dělá.
"Tremuane, pojď rychle, máme příležitost k útěku," řekl mi elfsky Weliun.
"A co ona?" zeptal jsem se.
"Dominika nám chce pomoci, věřím jí, nemáme čas vykládat, musíme jít, pohni!"
Když chceme, umíme se my draci pohybovat rychle a tiše zároveň. Teď jsem tedy využil veškeré své schopnosti i značnou část své magie abychom se dostali co nejdřív z pevnosti. Pak už Weliun nasedl, pomohl Dominice, která si mezitím zahalila tvář černým závojem a rozlétli jsme se směrem domů, do lesa Dotoncha.
Tedy ne že by elfové Dominice důvěřovali. Weliun se za ni musel zaručit a směla se po lese pohybovat jen se stráží dvou nebo tří elfů, jen se mnou a Weliunem se směla setkávat volně a ráda toho využívala. Konečně mi vysvětlila, proč opustila svůj lid.
"Měla jsem milence. Sloužíval u hraničářů, já jsem u jeho jednotky dělala markytánku. Nemiloval mě, ale toužil po mně, znáte to. A pak k němu dorazila zpráva, že jeho žena čeká dítě, které bylo nepopiratelně jeho. Chtěl se k ní vrátit, ale nepovolili mu to a tak dezertoval a na útěku ho zastřelili. Jediné, co chci, je dostat do ruky toho neřáda, co ho nepustil domů a zabít ho."
Pak jsem nějakou dobu Weliuna ani Dominiku neviděl, protože nastala dračí říje a já letěl do hor najít samičku, se kterou bych se mohl spářit. Když jsem se vrátil, přišel za mnou Weliun.

Několik dní po Tremuanově odletu našel Weliun Dominiku plakat.

"Pláčeš kvůli svému milenci?" zeptal se jí.

"Kvůli mrtvým nemá smysl plakat. To nad živými není škoda ronit slzy," odpověděla a pak utekla.

Po nějaké době se setkali znovu. Ten den přišla překvapující zpráva: bylo uzavřeno příměří.

"Dominiko, co budeš dělat, když bude uzavřen mír? Pak bude tvá pomsta to samé jako vražda."

"Budu doufat, že muž, kterého miluji, mě požádá o ruku."

"Nezmínila ses, že po tom mrtvém hraničáři byl ještě někdo. Nebo snad úlovek posledních dnů? Který z tvých strážných ti propadl?"

"Žádný. Tomu muži jsem propadla já."

"To je zvláštní. Také jsem v posledních dnech propadl ženě. Tobě, Dominiko."

"Je to skutečně zvláštní," zašeptala a políbila ho.

"A co je tedy za problém?" zeptal jsem se.
"Vlastně je to skvělé. Dominika dostala volnost, zasnoubili jsme se, ale...nesmíme se vzít, dokud nepřijde mír. A mír nepřijde, dokud bude živ generál Nópal. Ironií je, že to je ten samý muž, který zamítl žádost Dominičina milence. Ten, kterého ona chce tak toužebně zabít."
"Takže předpokládám, že po mě se bude chtít, abych vám pomohl Nópala zlikvidovat," přerušil jsem Weliuna.
"Ano, to bych si přál. Za pár dní bude s malým doprovodem projíždět nedaleko odtud, aby se setkal s králem severních trpaslíků, tehdy na něj budeme moci zaútočit a snad ho zabít."
"A Dominika?"
"Ta chce mermomocí jet s námi a já nevím jak bych jí v tom měl zabránit."
"Myslím, že my dva jsme dost silní, abychom ji uchránili," řekl jsem.
"Takže budeš s námi bojovat z mír?"
"Bojovat za mír je nesmysl, protimluv. Já budu bojovat za vás, protože mír neznám osobně."

Přišel náš den, den, kdy budeme bojovat ne za naší rasu, ale za sebe samé, den, kdy se jména našich milovaných stanou bojovými pokřiky, kdy se z darovaného šátku stává bitevní praporec a kdy se polibek drahé dívky stává jediným žoldem.
Čekali jsme, navenek naprosto klidní, ale uvnitř napjatí jako struny. Konečně řekl Weliun:
"Už jedou."
Nasedli na mne a já se vznesl do výšky, složil křídla, chvíli jsem střemhlav padal a pak jsem přešel do plachtění. Bohužel generálův doprovod byl silný a zkušený a okamžitě nás zasypali mračny šípů. Jeden mě zasáhl a roztrhl mi křídlo. Taktak že jsem doletěl z jejich dostřelu.
"Weliune, máme málo času, jdou po nás, takže se snaž dostat k Nópalovi a zabít ho co nejrychleji, já tě budu krýt. Potom vezmi nějakého koně, a zdrhejte odtud co nejrychleji," řekl jsem mu a když jsem zahlédl Dominiku, jak tasí, dodal jsem ještě: "A ty tu zůstaneš!"
Kývla a ustoupila. Správně vycítila, že nemá cenu se hádat.
Od té chvíle mi bylo jasné, že tenhle boj nepřežiji, že teď musím obětovat svůj život za Weliuna a Dominiku, protože jinak nemáme šanci uspět.
Weliun tasil a kývl na mne. Přál mi tím hodně štěstí a zároveň mi tím říkal, že je připraven. Opětoval jsem jeho pozdrav, pak jsme se svorně nadechli a s řevem jsme se rozběhli vstříc nepřátelům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barka barka | Web | 5. září 2006 v 20:52 | Reagovat

Lidi, tady chcíp pes. Komentujte přece!!!

2 Colleen Colleen | Web | 8. září 2006 v 9:03 | Reagovat

Tak já jdu komentovat:) Povídka se mi moc líbí, mám ráda nezvyklé pohledy - tady jím byl drak. Určitě bych ale trochu rozepsala tuhle část:

Několik dní po Tremuanově odletu našel Weliun Dominiku plakat.

"Pláčeš kvůli svému milenci?" zeptal se jí.....(prostě to, co máš v kurzívě)...Zdá se mi to až moc rychlé. Pokud jsem to správně pochopila, tak Weliun je elf a ti nedávají své pocity najevo tak rychle.

Dost často ti chybí čárky v souvětí.

Ale jak říkám, moc se mi to líbilo a jsem ráda, že jsem si mohla něco takového přečíst:)

3 Eillen Eillen | 8. září 2006 v 11:30 | Reagovat

Takovýhle styl povídky jsem ještě nečetla. Musím ale souhlasit s Colleen, že je to místy až moc uspěchané. Trochu to kazí dojem pěkné povídky

4 Noemi Noemi | Web | 8. září 2006 v 14:43 | Reagovat

Týjo, já tu tak dlouho nebyla! Líbí se mi to, ale souhlasím s Coleen.

5 barka barka | Web | 8. září 2006 v 15:14 | Reagovat

Za úhel pohledu nechvalte mě ale Jackie! Čárky se pokusím napravit.

6 Jackie Decker Jackie Decker | 11. září 2006 v 21:05 | Reagovat

Je to skvélě předčilo to má očekávání a udělala jsi mi tím ohromnou radost. Orpabvdu Barko. souhlasím s holkama, protože ta pasáž s Dominikou je opravdu hodně uspěchaná, ale je to pěkné a hezky jsi to napsala Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama