Kapitola XIII. - Všechno se změní

30. září 2006 v 11:10 |  Dědictví ohně
Myslím, že název mluví za vše, nebo ne?

Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla k velkým zlatým dveřím.
"Dál už musíš sama. Hodně štěstí, Zářivá."
Velvrik se na ní usmál a ukázal, že jí drží palce. Nadechla se, pokusila se potlačit stísněný pocit v žaludku, nepovedlo se jí to a tak vzala za kliku a vstoupila.
Obklopila jí zlatavá mlha a z hlavy se jí všechno vypařilo. A pak zaslechla tichý, přívětivý hlas.
"Vítej, Lavinie."
"Pane," poklekla.
"Posaď se. Bude to nadlouho."
Uviděla uprostřed místnosti krásné měkké křeslo a vedle něj stolek, na kterém stála mísa ovoce a šerbet. Plaše se usadila a rozhovor začal.
Trval dlouho, ale nikdy se nikdo nedozvěděl ani slovo, které tam padlo. Mluvili jistě o mnoha věcech a většinu z nich slyšeli jen ti, kterým byla svěřena Jiskra a ten zbytek byl určen jen Laviniiným uším.
Velvrik sám mluvil s Petelou. Uvolnil se a na chvilku se zbavil strachu ze smrti, který ho sužoval. Mluvili hlavně o věštbě, ale tenhle rozhovor byla Velvrikova soukromá záležitost a raději o ní nemluvil. K večeru Lavinie vyšla. Bylo vidět, že plakala, ale teď se usmívala. V jejích očích se zračila radost a pokoj. Vevrik jí věnoval pohled plný klidu a smíření.
"Je čas," řekla prostě Petela a vstala a pokynula Velvrikovi, aby ustoupil. Sama stanula čelem proti Lavinii. Vztáhla ruce k obloze a oslepila je záře. Obklopila obě dívky a skryla je světu. Zahradou se linula čistá, jednoduchá hudba, tak nádherná, jakou člověk nevytvořil. Tenhle okamžik ale nemohl trvat dlouho. Hudba pomaličku dozněla a světlo pohaslo. Lavinie se otočila a Velvrik pohlédl do tváře Risidaně.

Právě v té chvíli daleko odtud bojoval Degrik a Khol. Princ jako obvykle prohrával, když ucítil jakousi novou, neznámou sílu. Udeřil rychleji a tvrději. Khol ustoupil. Degrik se špatně tajenou vítězoslávou útočil dál, dokud zkušený válečník neupadl. Už už to vypadalo, že princ vyhraje, když se Khol zase zvedl a bojoval dál, dokud Degrika zase neporazil.

"Velmi dobře! Báječný souboj!" pochválila ho přihlížející Sebonai.

"Nevyhrál jsem!" zaprotestoval Degrik.

"Vadí to někomu?"

"Mně jo!"

"Odvedl jsi nejlepší výkon, jaký jsem u tebe zatím viděl. To by ti mohlo stačit, ne?" řekl Khol poněkud zostra.

"Mně by to stačilo, ale Nesvětlu ne."

"Usnul jsi na vavřínech. Kdybys v jednu chvilku trošku nepolevil, byl bych vyřízený. Máme osm dní, abychom to natrénovali, to dokážeme."

Khol by byl vyřízený! Jakou by mohl získat větší pochvalu?


"Lavinie?"
"Co se děje?"
"Už jsem se lekl, že je to tvoje matka."
"Cože?"
"Tak se na sebe podívej," řekla Petela a ukázala na jezírko kousek od nich.
Lavinie se sklonila a vydechla překvapením. Její vlasy ztmavly o dva odstíny a tak místo lnu se jí po ramenech vlnilo zlato. I pleť hrála víc dozlatova. Ale tu hlavní změnu nedokázala vystihnout ani říct, v čem přesně spočívá. Jako by skrz ni svítilo slunce, nebo spíš jako by svítilo z ní.
Sedla si na zem a vzdychla.
"Všechno se změní. Už to začalo. Nic, co jsme znali nezůstane stejné. A je v našich rukou, kam ta změna povede."

Nilsa k němu šťastně přistoupila. Objala ho a vtiskla mu pusu na tvář.

"Mluvila jsem s Vládcem Slunce. Říkal, že Lavinie převzala své dědictví."

Degrika zaplavila vlna štěstí nad nenadálým triumfem. Hlasitě zavýskl, chytil Nilsu za ruku a začali novinu oznamovat po celém domě.

Khol se šťastně usmál a řekl:

"Věděl jsem, že to zvládnou!"

Sebonai nic neříkala, ale do očí jí vstoupily slzy radosti.

Služebnictvo uspořádalo oslavu, jako kdyby už vyhráli nad Nesvětlem.

A v těch oslavách zase v Degrikovi zahlodal osten strachu. Má teď větší naději, ale stále se nemůže rovnat ani s Kholem, natož s Nesvětlem.

Souboj prohraje. Byl si tím jist. Nemá na to, prostě to nedokáže. Byl příliš pyšný, ale už nelze couvnout. Odešel stranou od ostatních a tam plakal.

Degrik, Princ Slunce, v duchu kapituloval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 geeta geeta | E-mail | 30. září 2006 v 14:56 | Reagovat

Fakt dobrá kapitola, moc se mi líbí to jak jsou rozpracované Degrikovi pocity. Akorát nevím jestli dokážu čekat na další.

2 Colleen Colleen | Web | 30. září 2006 v 15:11 | Reagovat

Jj, musím souhlasit. Další pěkná kapitola...už se těším, jak to všechno skončí

3 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 6. října 2006 v 18:18 | Reagovat

Krásná kapitola. A to jak se Degrik vlastně vzdal... Inu nevypadá to s ním dobře... Jsem napjatá k prasknutí :-)

4 Eillen Eillen | 18. prosince 2006 v 18:17 | Reagovat

Jo,jo,jo. Já si to myslela. jsem dobrá. více jindy :)

Kecám. Tu kapitulaci bych chápala, ale doufám,ž e se to zlepší :)

5 Galenius Galenius | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 12:25 | Reagovat

No jasnýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama