Poprava

30. června 2006 v 20:05 |  Povídky na přání
Tak a tu je povídka pro Jackie, kterou si objednala už dáááávno, tak ještě před odjezdem ji sem hodim.

Poprava
Tracy seděla na promenádě malé těžební stanice a vyhlížela skrze tvrzené sklo na bezútěšný povrh Měsíce. Zaslechla za sebou něčí kroky a ohlédla se.
"Time!"
Skočila kolem krku mladému muži v mundůru vězně.
"Počkej, ať tě nevidí!" zašeptal.
"Mně je to jedno, ať nás vidí. Tebe nezachráním a mě ať si klidně vezmou."
"Nemluv tak, miláčku."
"Zase jsi zhubnul. Tenhle pracovní tábor tě zabije dřív, než tě stihnou popravit!"
"Div se! Už skoro nedostáváme najíst."
"Chceš zase něco donést?"
"Chlapi na pokoji by mě zabili, nemáš spíš něco tady?"
Tracy zalovila v kapsách a kupodivu našla napůl vymačkanou tubu energetické pasty s broskvovou příchutí. Beze slova ji podala mladíkovi, který se po ní hladově vrhnul. Nebýt jí, zemřel by už dávno. To ona mu nosila jídlo, to ona se starala, aby dostával lehčí práci. Kdysi, na Zemi byli nejlepší přátelé. I když v komunistickém režimu nebylo lehké žít, měli se celkem dobře. Pak se jeden druhému ztratili. On se stal významnou osobností odboje. Jenže nevydržel dlouho. Chytil ho a poslali na Měsíc do pracovního tábora, kde měl zůstat, než se rozhodne o jeho osudu. A tam ji uviděl, v oblečení dozorkyně. Vyrostla, co ji neviděl, a zkrásněla. Sotva však stačila jejich láska vyklíčit, přišel rozsudek: půl roku nucených prací a pak smrt.
Podíval se na velké hodiny nad promenádou a vstal.
"Už musím běžet, končí mi pauza. Měj se!" lehce ji políbil a byl pryč.
Tracy se rychle přesunula do řídícího střediska, kde na ni čekal její nadřízený, Vasil Temjutov.
"Hickmanová, dobře že jdete. Přišel další seznam urychlených poprav. Zítra se máme zbavit Taniy Carterové, Benjamina Gradleye, Richarda Stonea a Timothyho Wayna, ano?"
Srdce se jí málem zastavilo. Mají Tima popravit o dva měsíce dřív! A ona se s ním nestihne rozloučit. Její tiché ano Temjutov sotva zaslechl.
Ta noc byla strašná. Plakala, snažila se něco vymyslet, ale nedařilo se jí to, chodila kolem pokoje jako lev v kleci a stále nevěděla, co zítra udělá. Nejdřív ji napadlo vzít Tima, nacpat ho do dvoumístné rakety, odletět s ním a ještě cestou podpálit stanici, ale zabili by je dřív, než by se dostali na sto metrů k raketě. Mohla by ho také zkusit schovat, ale na to by díky kamerovému systému přišli. Nebo by mohla jít na smrt místo něj, ale na to by Tim nikdy, nikdy nepřistoupil.
Usnula nad ránem, ale nespala ani dvě hodiny, když jí Temjutov probudil a vyhnal na snídani.
Ani nevnímala, co dělá. Vyváděla z vězení Taniu Carterovou, zavírala jí do malé rakety a čekala. Temjutov přivedl Tima a ostatní odsouzence.
"Kdo bude hlídat vězně během cesty?" zeptal se seržant Rijski.
"To měl obstarat Wilson, ne?"
"Ten si včera zlomil nohu."
"Tak běžte vy, Rijski," určil rychle velitel "Letů smrti", Louis Brunoir.
Rijski se ošil. Během letů bývala v důstojnické kabině zábava a pití, kterého se jinak dostávalo málo, takže přirozeně nechtěl o vzácnou příležitost přijít.
Tracy dostala nápad.
"Já tam půjdu místo tebe," řekla Rijskému.
"Díky, Tracy, máš to u mě!"
Vešla do malé místnosti, kde byli připoutaní čtyři vězni. Všechny znávala od malinka. Byli to její přátelé. Sklonila se nad Timem a chtěla mu odemknout pouta, ale vešel nějaký desátník, kterého neznala jménem.
"Mám tu dělat druhý dozor," řekl stručně.
"Jo, já kontroluju, jestli jim drží pouta," zahrála situaci do autu.
"Miluju tě," šeptla Timovi do ucha a pak si musela sednout ke dveřím. On byl jen pár metrů od ní a přece s ním nesměla promluvit ani slovo.
Přistáli a všichni se odebrali do Haly smrti. Tam se konaly všechny popravy. Postavili všechny odsouzence ke zdi. Brunoire zvedl zbraň a vystřelil. Tania Carterová se svezla k zemi. Desátník, který s Tracy hlídal vězně zabil Bena Gradleye. Rijski se postaral o Richieho Stona, jejího výborného přítele. Jediný živý zůstal Tim.
"Hickmanová, ten je váš," řekl Brunoire.
"Nemůžu ho zabít," odpověděla. Věděla, že tím ničeho nedosáhne, ale nemohla namířit zbraň proti svojí lásce.
Brunoire se rozzlobil.
"Tak ustup, srabe!" rozkřikl se.
Zvedl zbraň a namířil. Zazněla rána a zároveň vzduchem prolétlo ženské tělo. Přeťalo dráhu střely a zhroutilo se k zemi, kde zůstalo ležet bez hnutí. Jenže Tracy při svém statečném a zoufalém činu zapomněla, že kulky s touhle průrazností jen tak něco nezastaví. Střelu sice zpomalila, ale Timovi to nepomohlo. Zemřel sotva pár vteřin po ní.
Brunoire štítivě převalil nohou její tělo.
"Zemřela úplně zbytečně," prohlásil a odešel, následován desátníkem. Jediný, kdo zůstal byl Rijski. Tracy měl rád a rozhodl se, že Brunoirovi její smrt nedaruje. Tohle byla stejně jeho poslední poprava, za pár dní jede domů. A tam udělá všechno proto, aby se Brunoirova jednovětá pohřební řeč nestala skutečností.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 1. července 2006 v 20:26 | Reagovat

Zajímavé. Hezky jsi to napsala. Úplně jsi mě  tím překvapila Barko. Moc se mi to líbilo. Ten konec je takový zvláštní, neukončený. I když Tracy zemřela a Tim s ní, tak to vyznívá, jakože Rijski ještě může všechno změnit... Ale možná se mi to jen zdá. Popravdě, jsem byla napnutá od začátku do konce. To bylo opravdu perfektní. Děkuji ti

2 majdalenka majdalenka | Web | 2. července 2006 v 19:13 | Reagovat

Barko, velká poklona !! miluju tvoje povídky ! píšeš úžasně !!

3 Leny Leny | Web | 17. července 2006 v 9:27 | Reagovat

jo, je to pěkný!!=) Ale musim ještě říct, že se mi zdálo to jak řekla Jackie, že semůže vše změnit..taky mi to tak vyznělo!

4 Thaien Thaien | E-mail | 24. října 2006 v 17:20 | Reagovat

Asi nejlepší co jsem zde četl, neříkám, že jsem četl všechno.

Snad jen:

1) Zkracování popisů, neúplnost (říkáš, že máš ráda Tolkiena, tak se podívej jak jsou popisovány třeba krajiny)

2) strohé,nicméně skvěle se hodíci k situaci "neokomunistického vesmírného impéria"

3) Technická poznámka:  Pokud vím k popravám vězňů se nikdy nepoužívaly zrovna silné zbraně.   Kulka by se pravděpodobně odchýlila od směru letu a byla by silně zdeformovaná, ale i v případě, že by Tim měl smůlu, byla by doba jeho smrti vzdálená od smrti její sotva pár setin sekundy.

A dohromady:

Docela dobré..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama