Modrá perla

1. června 2006 v 19:50 |  Povídky na přání
Tak tady je povídka, kterou si objednala Coleen. Neni to nic moc, a neni tam moc drama a napětí, ale třeba se vám bude líbit...

Mladá žena stála na věži rodného hradu a shlížela dolů do podhradí. Pozorovala ruch na tržišti a přemýšlela. Rupert nebo Marcus? Marcus nebo Rupert?
Dva muži, tak rozdílní, a přece nevěděla. Pokud si vybere Marka, bude žít celý život v přepychu, rodiče jí za to pochválí a bude mít blízko ke svojí nejlepší kamarádce Clare Ellingtonové, Markově švagrové. Jestli se přikloní k Rupertovi, nevyhne se chudobě a práci, vždyť každý ví, že Kerstelovi jsou nejchudší v kraji, skoro se ani nepočítají ke šlechtě. Ale bude milována a bude mít mladého a pozorného manžela. Marcus už byl ženatý dvakrát a měl tři děti, o které by se musela starat. Ale přesto, pokud se rozhodne pro Ruperta, nejspíš ji zavrhnou.
"Gris?"
Otočila se a uviděla svojí sestru Joannu.
"Přijel Rupert Kerstel. Musíš oznámit svou volbu."
"Že přijdu za chvíli."
"Už ses rozhodla?"
"Ještě ne. Ale myslím, že mám nápad," usmála se.
Vešla do velké síně. Otec seděl ve svém křesle. Marcus, jako váženější host seděl u jedné zdi a Rupert musel zůstat stát.
"Griseldo!" vstal otec.
Marcus i Rupert jí políbili ruku a teď zůstali v očekávání co řekne.
"Rozhodla jsem se, že si vás přezkouším. Zítra ráno na pláži."
Oba nápadníci se zatvářili rozmrzele, ale neprotestovali. Nehodí se protestovat, když máte před sebou svou potencionální manželku a navíc dědičku nejpověstnějšího klenotu v zemi, Modré perly, safíru velkého jako pěst. A navíc, Griselda byla v náladě, kdy nebylo radno se s ní hádat.

Rupert ležel na posteli, ale nemohl usnout. Doufal, že zítra obstojí. Miloval Griseldu víc než cokoliv na světě a nepřežil by, kdyby ji ztratil. Věděl, že Marcus si ji chce vzít jen a jen pro peníze, kdyby neměla Modrou perlu, byla by mu ukradená. On by si ji chtěl vzít, i kdyby pásla vepře. Jenže ona to pořád nechtěla pochopit! Tak zatvrzelá, tak chladná a přece tak nádherná!

Griselda se zatím ve svém pokoji tloukla do hlavy. Až teď si uvědomila, že vlastně celou dobu chce Ruperta, že se nikdy ani na chviličku nepřiklonila k Markovi. Jenže zítřejší zkoušku už udělat musí, a jestli se Rupertovi nepovede...ani nechtěla domyslet. Musí to nějak navléct, ale jak? Jak?!

Druhý den na pláži ale byla zase dokonale chladná.
"Někde v písku je ukrytá Modrá perla. Vezmu si toho, kdo ji první najde."
Oba se vrhli kupředu a začali prohledávat pláž. Griselda trnula hrůzou, ačkoliv na sobě nedávala nic znát. Uběhlo půl hodiny, když oba radostně vykřikli a vrhli se kupředu. Drahokamu se dotkli ve stejnou chvíli. Marcus odmítl nechat cokoliv náhodě a tvrdě Ruperta napadl. Začali se prát, a snad by se zabili, kdyby je Griselda nezarazila.
Rázně přešla pláž a vzala si Modrou perlu.
"Tohle je mé jediné dědictví. Vezmete si mě i bez něj?"
Marcus se rádoby laskavě usmál: "Samozřejmě. Mám dost peněz, abych uživil dvě takové."
Rupert posmutněl: "Miluji tě. Jsem chudý a každá trocha zlata přijde vhod, ale vezmu si tě i bez Modré perly, protože se ožením s tebou a ne s drahokamem."
Griselda neodpověděla, ale přešla až na okraj moře. Ohlédla se po svých nápadnících a pak mrštila safírem daleko do moře.
Otáčel se ve vzduchu a vrhal odlesky slunečního světla než dopadl na vodní hladinu a zmizel.
"Chcete si mě vzít i teď?"
"Je mi líto, ale v návrhu svatební smlouvy stojí, že vaše dědictví půjde s vámi. Vzhledem k znemožnění právního naplnění budu požadovat satisfakci před králem a odškodnění za ztrátu času ve vašem sídle," prohlásil podivně chladně Marcus.
"Jestli mě budeš chtít, vezmu si tě," špitl Rupert.
Otec se zatvářil výhružně: "Jestli se provdáš za Kerstela, tak tě vydědím. Nesnesu, aby se o mojí dceří říkalo, že žije v bídě."
"Pak tedy sbohem, otče."
Potom, přede všemi, beze studu Ruperta políbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | Web | 1. června 2006 v 19:58 | Reagovat

Jé, to je roztomilý:) Děkuji za povídku:) Líbila se mi, i když by bylo fajn, kdyby byla rozepsaná trošku víc, ale máš toho teď dost. už se těším na další povídky:)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 2. června 2006 v 8:45 | Reagovat

Je to povedený. Moc se mi to líbí... Na to jak je krátká je velice hezká... Opravdu se mi líbí...

3 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 2. června 2006 v 8:45 | Reagovat

Jo a promiň za ten včerejší výstup, někdy mě to chytne ale opravdu mě mrzí, že jsem tě s tím otravovala...

4 barka barka | Web | 2. června 2006 v 14:51 | Reagovat

ne, já se jen lekla, co se stalo, já to taky někdy mívám.

5 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 2. června 2006 v 15:01 | Reagovat

Tak to je dobrý... Ty za nic rozhodně nemůžeš. Alespoň nejsem sama, komu se takový věci dějí. Jo jestli chceš mám u sebe další básničku a povídku z témat. Ta tvoje je teď na řadě, ale ještě vůbec nevím jak na to. No nějak to udělám. Děkuju za zájem. Moc děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama