Atlantis - devátá část

11. února 2006 v 10:17 | Barka
Někdy tou dobou psal Drian s Irikovou pomocí dopis představenému Rytířů. Byla to zdlouhavá práce, při které mimo jiné sestavili pozvání do Anteriky a prosbu, zda by nemohl do Anteriky svolat své rytíře. Poté zavolali Tarju a vysvětlili jí, jak se dostane na Volavčí hrad, kam představený Stian přesídlil po dobytí Anteriky.
"Musíš být rychlá a odvážná, ale ne zbrklá. Na bezpečném doručení toho dopisu záleží velká část našich nadějí. Nezklam mě!" pověděl jí Drian.
"Nezklamu," řekla ona. Přesto, když ji pozoroval, jak odjíždí, cítil obavy a svíravý pocit. Co když ji chytí? Nebo co když Stian, stejně jako čarodějové, odmítne přijít králi na pomoc? A co když se rozhodne Drianovi, jako rytířovi, zakázat dál bojovat? To by musel uposlechnout, protože Řád má svou vlastní magii, prastarou a mocnou. Ten, kdo složí přísahu, je připoután velmi pevně, musí na slovo poslouchat představeného a není jiné východisko než smrt. Kdysi jim sloužily volavky, ale už zapomněli umění, jak je povolat. To ho trápilo. To by bylo, kdyby Mospe viděl, jak se i divoká zvířata zvedají a jdou pomoci jemu, Drianovi. Hlavou mu vířily šílené obrazy, ve kterých seděl na bílém koni a rozkazoval medvědům a vlkům, aby roztrhali Mospeho na kusy. Nad hlavou mu kroužily volavky a když se otočil, stála tam Ervyn. Otočil koně a přijel k ní. Pak si ji vytáhl za sebe a odjížděli spolu pryč od války a smrti, někam, kam Kibalaj nemůže, daleko, daleko....
Potřásl hlavou a zamyslel se, co je dnes za den. Úterý, to je v knihovně. Rozhodl se, že svůj čas rozdělí mezi knihovnu a "terén" a tak úterý a pátek věnoval knihám. S povzdechem přešel kolem stájí, ze kterých právě vyváděli jeho nejoblíbenějšího koně, lehoučkého ryzáčka jménem Liška. Zase vylezl do zaprášeného, kruhového pokoje až po strop zaplněného knihami. Jediné volné pruhy zdi byly kolem dveří a dvou oken. Uprostřed stálo něco jako vysoký sloup o průměru asi metr, taktéž obložený knihami. Tohle byl pokoj číslo dvě, Sál kronik. Už měl za sebou dva Sály písní, kde se musel prokousat desítkami tlustých knih o slavných rytířích. Považoval to za ztracený čas a nikdy by to nečetl v téhle vypjaté době, ale Yrelin na tom trval. Navíc silně pochyboval, že by byla víc než desetina těch příběhů pravdivá. Ze začátku byl ochoten ještě něčemu věřit, ale když četl, jak se někdo za týden naučil veškerému šermířskému umění, donutil se to dočíst jen proto, aby se nepohádal s Yrelinem, který byl na svou knihovnu velice hrdý. Našel si místo, kde v pátek skončil a vytáhl další tři kroniky. Odnesl si je ke stolku a otevřel tu první. Pojednávala o míru a celkem malicherných věcech. Nenašel v ní nic užitečného. Ve druhé také ne, kromě další zmínky o volavkách a třetí byla to samé. Zavřel ji a promnul si čelo. Pak uslyšel kroky na schodech a vstal. Byl to Bevar.
"Tak co, jak to jde?" zeptal se.
"Vůbec ne. Nevíš, jak přivolat volavky a přimět je, aby ti sloužily?"
"Počkej chvilku... Někde jsem o tom určitě četl, ale kde? Byla to nějaká knížka související s magií a jejím využitím jinými rasami než čaroději. Ale jestli jí tady najdeš, to nevím."
"Ale Yrelin to vědět bude." rozzářil se Drian.
Našli ho, jak dohlíží na opravy jedné části hradeb. Když se ho zeptali na tu knihu, svraštil obočí a chvíli usilovně přemýšlel.
"Ne, myslím, že nic takového nemáme. Ale pokud jde o volavky, ptej se svého srdce, jak je svolat. Ty jsi král, ty jsi rytíř, ty víš. Ne knih, ale sebe se ptej, co platí na ty, kteří ti mají sloužit."
Drian se tedy vrátil do knihovny, ale nečetl. Přemýšlel o tom, co mu říkal Yrelin. Měl na vévodu pěkný vztek. Nejdřív kvůli němu ztratil spoustu času v knihovně a teď mu dá tuhle pitomou radu. Ptej se sám sebe! Ty jsi král, ty víš! Mohl bych zkusit těm volavkám třeba zahrát na loutnu nebo zazpívat, pomyslel si vztekle. Kdoví, jestli Yrelin nechce tohle. Při měsíčku, s Ervyn po boku... Znuděně se ušklíbl a vytáhl z regálu další knížku. Sotva ji náhodně otevřel někde uprostřed, bylo mu okamžitě jasné, že ji někdo špatně uklidil. Další rytířské romance. Ovšem zaúpění, které se mu už už dralo z krku zaniklo, když si všimnul několika veršů:
Tu rytíř zpívá, loutna hrá,
a volavky nad ním krouží,
slyšíc ta slova bezelstná
Zíral jako u vytržení na ty verše a najednou měl v hlavě úplně prázdno, jenom třeštil nevěřícně oči. Pak v hlavě něco sepnulo a knihovnou se rozlehl vítězný řev. Přiběhl vyděšený Notiam, který měl zrovna ve vedlejší místnosti nějakou práci a když otevřel dveře, naskytl se mu pohled na Driana, který poskakoval po pokoji a radostně povykoval. Když si Notiama všiml okamžitě se uklidnil.
"Mám to! Našel jsem to!" oznámil radostně a ukázal mu ty verše. Notiam ho ale okamžitě zchladil.
"Nevíš co jim máš zazpívat, kdy to máš zazpívat a kde to máš zazpívat, aby přišly."
Drian s zarazil, zamyslel se a nakonec řekl:
"Dnes o půlnoci, na vrcholku nejvyšší věže."
"A na to jsi přišel jak, smím-li se zeptat?"
"Prostě to vím. Něco uvnitř mi to říká, neumím to vysvětlit."
A vtom mu došlo, že Yrelin měl celou dobu pravdu a že na něj měl vztek neprávem. Ale v něčem měl pravdu i Notiam. Nevěděl co má zpívat. Na to bude čas potom, řekl si a otočil se ke kronikám. Třeba něco najde.
* * * * *
Za pět minut půlnoc, nejvyšší věž Anterického paláce. Drian je sám, v potící se ruce loutnu, v ústech sucho. Co když nepřiletí? Nervózně pokukoval po velkých hodinách na věži zvané Žabka. Když začaly odbíjet celou, polekaně sebou škubl a vzal do ruky loutnu. Samozřejmě že na ni uměl hrát, dokonce ne úplně špatně. Prohrábl struny a začal zpívat co mu slina na jazyk přinesla. Nikdy si už nevybavil ani slova ani melodii té písně, jen tu chvíli, kdy nad ním přeletěl první stín, pak další a další...
Volavky kroužily nad ním, ale nevypadaly, že by chtěly slétnout dolů. Najednou, aniž věděl proč, melodii změnil. Zrychlil a jeho hlas začal znít vyzývavěji. Volavky se začaly snášet v širokých kruzích níž a níž až první z nich přistála kus od něj. Nepřestal ale hrát, dokud nepřistála i ta poslední. A pak odložil loutnu a promluvil. Skoro se až lekl vlastního hlasu, jak se nesl noční tmou.
"Žádám vaše služby. Jsem Rytíř Atlantis, mám na ně právo. Žádám vaše služby."
Jedna z šedých krasavic přišla k němu, hluboce se mu uklonila a dotkla se zobákem země u jeho nohou. Všechny ostatní to po ní opakovaly a Drian věděl, že ho tím přijaly za svého velitele.
"Teď leťte ale zůstávejte v okolí, abyste mohli přijít kdykoliv zavolám. A jakmile uvidíte něco podivného, pokuste se mi to nahlásit."
Opět se uklonily a pak se zvedly a za svitu měsíce odlétly.
* * * * *
Asi o měsíc později Ervyn ležela večer v pokojíku, který sdílela s Mijou a Veselkou. Zase celý den stlala, trhala, párala a šila. Prsty měla celé popíchané od jehly a ruce zdrsnělé od neustálé práce. Zrovna začala podřimovat, když někdo zprudka zabušil na dveře. Slyšela jak se ve tmě Mija a Veselka vztyčily na postelích a zavolala: "Kdo je tam?"
"Máte se okamžitě dostavit k králi. Je o velice naléhavé."
"Hned tam jsme." odpověděla Mija.
Ozvalo se zaprskání a Veselka rozsvítila lampu. Za chvíli už všechny tři spěchaly do hlavního sálu paláce. Drian seděl ve svém křesle a v ruce držel nějaký papír. Byl bledý jako smrt, tak bledý, že to Ervyn vyděsilo. Určitě se stalo něco strašného. Dorazily jako poslední, všichni ostatní členové Rady tam už stáli a bylo naprosto zřejmé, že neví o nic víc než Ervyn. Konečně král vzhlédl a promluvil:
"Právě dorazila zpráva z Volavčího hradu. Předevčírem byl napaden, vypálen a všichni byli pozabíjeni."
Nastalo ticho, které prolomil až Bevar:
"A Tarja?"
"Tu vzali do zajetí."
"A kdo ji pojede vysvobodit?"
"Nikdo, nemůžeme s dovolit, aby kdokoliv odjel. Je naprosto zřejmé, že tohle Mospe chtěl, abychom oslabili obranu a vydali se Tarje na pomoc."
"Je to moje sestra!"
"Nezapomínej, že i já jsem vyrůstal jako její bratr! Ale prostě to nejde!" Drian zněl naprosto zoufale.
"Pak tam pojedu sám!"
"To tedy nepojedeš. Potřebujeme tě tady! Ty si myslíš, že to někomu pomůže, když sice vyvedeš Tarju z vězení, ale zato my tady prohrajeme? Copak nechápeš? Naše a její jediná naděje je v konečné porážce Mospeho!"
"Já jsem jen jediný voják. Nehraju žádnou roli."
"Jsi člen Rady!"
"To ona taky."
"Ale ty máš informace ze poslední měsíc, které ona nemá. Ty víš, narozdíl od Tarji, o volavkách. Umíš si představit, co by se stalo, kdyby tě chytili?"
"Já nepromluvím, pane. A teď mě, prosím, omluvte, musím se připravit na cestu." vysekl Bevar poklonu a odcházel. Naprosto nereagoval na Drianovo volání, ani se neotočil.
"Co jsem udělal?" zeptal se král.
Mirael jen zavrtěla hlavou a odešla také.
"Fajn." rozhořčil se Drian, "Zítra se poradíme o dalším zdokonalení obrany a, pokud se bude držet svého, tak i o nahrazení Bevara."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiky Wiky | E-mail | Web | 11. února 2006 v 11:04 | Reagovat

Hmm...... začíná jít do tuhého, ne?? Já bych sice nic takového nikdy nenapsala, ale je to fakt dobrý.... :-))

2 barka barka | 11. února 2006 v 11:09 | Reagovat

Jak to myslíš, že bys nic takového nenapsala? Jako takovou blbost ? :-)

3 Wiky Wiky | E-mail | Web | 11. února 2006 v 15:32 | Reagovat

Ne, prostě že to není zas tak můj styl... :-) tphle je spíš ten styl pána prstenů a na to téma bych nikdy nic nenapsala - možná jo, ale nebavilo by mě to... :) Pána prstenů mám přečtené všecky díly, i všecky filmy jsem viděla a je to vážně super, ale na psaní dostávám isnpiraci nejvíc asi z HP a pak taky svoji vlastní... :))

4 Martula Martula | Web | 12. února 2006 v 19:51 | Reagovat

Ahoj, je to dobrý. Líbí se mi to, omlouvám se, že jsem se tu nestavila dříve, ale nebyl čas. Zajímalo by mne, čím jsi se nechala vlastně inspirovat, že jsi začala psát něco takového.

5 barka barka | 12. února 2006 v 21:15 | Reagovat

Vlastně to byl Pán Prstenů, ale jsou tam i prvky z Narnie, Eragona, Harryho Pottera a dalších knížek. Stejně ale ten úplnej a nejúplnější prazáklad je LOTR

6 Martula Martula | Web | 14. února 2006 v 16:50 | Reagovat

Musím říct, že Narnie a Lotr jsem nečetla, zajímalo mně to, něco mi to totiž připomínalo. Díki ti za odpověď.

7 Fiky Fiky | E-mail | 15. února 2006 v 23:21 | Reagovat

V podstatě je to pěkné, ale... ...obcas to uteče a trochu ničí atmosféru. Celé tedy9, je to zanořeno do kontextu fantasy a ty z něj utíkáš do normálních reakcí...  Třeba ta fráze-"Právě dorazila zpráva z Volavčího hradu. Předevčírem byl napaden, vypálen a všichni byli pozabíjeni.". Lepší je "Byl zcela zničen, nikdo nepřežil." pak lze plynule navázat otázkou, ne?... A neni to tak kouskované ale ucelené a plynulé. Tam me ale trapi jeste jedna vec, jak se to dozvedeli, ale to neresi nikde..

Kazdopádně jsem nečetl nic, jenom filmy a ani ty mě moc neberou (nedivim se). Pokračuj, zlepši to a ať je to pořád plynulá, napínavá, mystickomagická fantasy, protože to je na ní nejlepší.

8 barka barka | 16. února 2006 v 15:52 | Reagovat

Jak se to dozvěděli? Co třeba volavky? To tě nenapadlo, co? :-)

A co se týče zlepšení...už to mám dopsaný, ale je to moje prvotina.

Vážně je to tak děsně kouskovaný?

9 karca-b karca-b | E-mail | 5. března 2006 v 22:16 | Reagovat

Ahoj,ty ty díly píšeš jak na běžícím páse =) mám pár připomínek ale vlastně souhlasim s Fikym,tak to zlepši. a dík za věnování ...-)

10 Mikísek Mikísek | E-mail | Web | 21. března 2006 v 20:24 | Reagovat

Mně se to celkem líbí, taky říkám, že tohle není moc můj styl, ale čte se mi to pěkně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama