Barbařiny vlásky (3. mikropovídka)

13. ledna 2006 v 19:26 |  Tažení do Francie v roce 1415
Barbařiny vlásky
Král Jindřich V. měl mladšího bratra (tedy on měl celkem tři mladší bratry, ale jen jeden bude hrát významnou roli v tomto příběhu a jeden jím pouze projde) Jana, vévodu z Bedfordu. I on se účastnil Agincourtského tažení. Ve chvíli, kdy náš příběh začal, seděl v táboře poblíž zámku Agincourt. V jeho nitru se střídaly pocity někdy rychlostí blesku, někdy rychlostí, jakou se předlouhá noc před bitvou vleče k strašlivému ránu. Pocit strachu z budoucnosti prudce vystřídalo divoké zoufalství, zoufalství zvířete, obklíčeného honicími psy, které v hloubi duše ví, že musí zemřít, ale i tak bojuje ze všech sil, které mu zbyly. Zoufalství vystřídal vztek na bratra, který je všechny zítra pošle na smrt. Ten ale odezněl velice rychle a byl nahrazen nadějí, že Jindřich Francouzům zaplatí a oni je nechají jít. Z téhle naděje se zrodila jiná, která tu první pomalu zaplašila. Že by mohli vyhrát. Najednou šel kolem voják. Jan na něj kývl a on přišel k němu.
"Posaď se." vybídl ho šlechtic.
Mladík poslechl. Není o moc starší než já, pomyslel si vévoda Jan.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se vojáka.
"Jim, pane." odpověděl prostě.
"Jsi ženatý, Jime?"
"Ne, ale mám snoubenku, pane. Barbara se jmenuje."
Jim vytáhl z kapsy spletený pramínek světlých vlasů, který byl převázán růžovou stuhou.
"Ty jsou její?"
"Ano, pane, její."
"Musí být opravdu krásná. Máš štěstí, Jime. Mě nejspíš provdají a nějakou princeznu, kterou uvidím až na svatbě a která bude o dvacet let starší." ušklíbl se vévoda.
"Jestli mě Vaše Milost omluví, půjdu si lehnout. Zítra budeme potřebovat všechny síly."
"To jistě. Jen běž. A Jime!" zavolal ještě na odcházejícího mládence.
"Ano, pane?"
"Hodně štěstí."
"Díky pane."
Bedford seděl u ohně jen chviličku, když přišel jeho mladší bratr Humphrey, vévoda z Gloucesteru. Chvíli se dívali do ohně a pak Gloucester promluvil: "Neměli bychom se bratříčkovat s mužstvem. To vede ke vzpourám."
"Po zítřku se nebude mít kdo bouřit a stejně nebude proti komu. Tak je to jedno."
"Stejně je možné, že jeden z vás zítřek přežije."
"Ty tomu ještě věříš?"
"Jindřich ano."
"Já se neptám na Jindřicha, ale na tebe. Podívej se mi do očí a zpříma mi řekni, jestli ty, ty sám, věříš, že zítřek přežijeme. Jindřich za tebe zítra bojovat nebude"
Gloucester zvedl hlavu. V očích se mu odrážel oheň a jak se otočil k bratrovi, ozařoval mu jen polovinu obličeje. V očích měl výraz, který se jen těžko popisuje. Kdesi hluboko v něm byly ukryty slzy, které by se ten muž nikdy neodvážil prolít. Pohled to byl pevný, smutný, ale nezoufalý.
"Ne, nevěřím, že zítřek přežiji. Bratře, žádám tě, abys mi jako dobrý křesťan odpustil, pokud jsem se proti tobě něčím provinil. Nechci umírat, aniž bych byl smířen se svým bratrem. I já ti nyní odpouštím každé jediné slovo, které jsi proti mně vyslovil." řekl.
"Bratře, odpouštím ti vše co jsi učinil. Přesto cítím, že v tobě, ve mně a v Jindřichovi je prvopočátek nějakého rozkolu, který otřese trůnem našeho otce. Odpouštím ti, bratře, z celého srdce a celé duše, jak nejlépe dovedu." odpověděl Bedford a netušil pravdivost svých slov.
"Tak tedy sbohem, Jane. Zítra budeme potrestáni smrtí za to, co udělal náš otec."
"Sbohem, Humphrey, sbohem. Nemám, co bych víc řekl."
Pak se oba královští bratři objali, jako ještě nikdy v životě, pevně a vůbec ne nijak zženštile. Bylo to pro ně jen důstojné rozloučení.
Předtím, než to druhý den všechno začalo, si nic neřekli, vše bylo řečeno včera, jen si stiskli ruce. Když Gloucester po boji poprvé uviděl bratra, seděl uprostřed padlých na bitevním poli. Našel ho nad Jimovým mrtvým tělem. Neotočil se, když k němu Humphrey došel. Jen rozevřel dlaň a řekl: "Tohle měl v ruce."
Na Bedfordově rukavici ležel, zablácený a zakrvácený, pramínek světlých vlasů, který byl převázán růžovou stuhou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krtekat Krtekat | E-mail | 13. ledna 2006 v 20:51 | Reagovat

To se musí uznat, že psát umíš! Jak si k tomu přišla? :-)

2 karolína karolína | 13. ledna 2006 v 21:36 | Reagovat

tak sem si to přečetla trochu prkenný a trochu slaďák ale máš odvahu žes to zveřejnila! fakt dobrý...

ps:taky semsi zařídila blog- karca-b.blog.cz -ale zatim tamnic neni:)

3 Barka Barka | 14. ledna 2006 v 8:09 | Reagovat

K čemu??? K tomu psaní? To mám od narození. A taky že hodně čtu. A jestli se ptáš na námět, tak jsem se nechala inspirovat Shakespearem :) (Jindřich V.)

4 Krtekat Krtekat | E-mail | 14. ledna 2006 v 10:44 | Reagovat

jj,na to ses se ptal...kolik si toho už napsala? Zase se ptám...to je hrůza :-)

5 Barka Barka | 14. ledna 2006 v 10:47 | Reagovat

No zatím je to ve fázi náčrtů, ale kdyby se ze všech náčrtů udělaly povídky a knířžky, tak takovejch deset by to dalo

6 Krtekat Krtekat | E-mail | 14. ledna 2006 v 18:40 | Reagovat

A kolik jich zveřejníš? :-( Já si rád počtu, sloh není moje silná stránky...ze slohovky skoro vždycky dostanu za 3 :-D )

7 Barka Barka | 15. ledna 2006 v 17:25 | Reagovat

To se teprve uvidí

8 Martula Martula | Web | 15. ledna 2006 v 20:38 | Reagovat

Je to... skvělé, já pro to nemám slov. Líbí se mi, že je to inspirované historií, člověk si vždy při nějaké takové povídce uvědomí spoustu věcí. Líbí se mi to. Opravdu.

9 Martula Martula | Web | 15. ledna 2006 v 20:39 | Reagovat

Jé, teď jsem si všimla, že mě máš v odkazech. To mě těší.:)) Díky

10 Barka Barka | 16. ledna 2006 v 12:04 | Reagovat

No to víš, že jsem si tě tam musela dát!!

11 Tse-Tse Tse-Tse | E-mail | Web | 13. května 2006 v 10:22 | Reagovat

WWW.TSE-TSE.BLOG.CZ

Prosím, prosím mrkněte se!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama