Atlantis - pátá část

23. ledna 2006 v 19:33
Žili spolu několik týdnů, když jela Veselka a Tarja do vesnice, aby zjistili situaci. Všem totiž už lezla krkem ta věčná nevědomost. Vrátily se otřesené a vyděšené. Teprve po chvíli dokázaly něco říci.

"Je to hrozné." řekla Tarja, "Lidé jsou hladoví a totálně zruinovaní daněmi. Každý měsíc odvedou jednoho muže ze vsi a nikdo neví kam. Žádný se ještě nevrátil..."

Hlas se jí zlomil a Veselka pokračovala: "Proklínají tu Mospeho, tu Driana. Vesnice je plná žen, kterým jednoho dne prostě řekli, že jejich muž nebo syn ,nevydržel namáhavou, ale důležitou práci pro stát´. Všem je jasné, že zemřel jako otrok. Lidé jsou zoufalí. Potřebují pomoc." dopověděla, co Tarja začala.

"Vidíte, co jste způsobili. Ti lidé trpí, umírají a zoufají si kvůli vám." obořil se El na sourozence a Veselku.

"Ne." řekla Riela. Seděla a tam a dívala se na ně.

"Kdyby tihle lidé věděli, co způsobí, nikdy by nezradili. Byli podvedeni, stejně jako stovky jiných. To, co jste teď řekly a hlavně jak jste to řekly mě přesvědčilo o vaší nevině. Pro mne jste očištěni." El tam stál a nevěděl, co říct. Pak se otočil a odešel.

"Potřebuje čas." řekla Meriseas. Když se po hodině vrátil, omluvil se jim. Tak skončila nenávist, která je dělila.

Mezitím se ale ostatní rozhodli, že je třeba pomoci lidem. Jenže vyvstala zásadní otázka: JAK?

*****

Když přišel El, začali se znovu radit, co dál.

Najednou promluvil Bevar: "Já osobně vidím jen jednu možnost. Musíme bojovat!".

Drian skepticky zvedl obočí: "A jak? Bevare, je nás šestnáct, a z toho půlka ženy. Nemáme zbraně, já jediný mám meč a vy máte jen lehké luky. Neznáme Mospeho úmysly ani jeho moc. Tuhle válku nemůžeme vyhrát." řekl.

"Máme na své straně lidi. Ti půjdou, když zavoláš. Máme jen lehké luky? Jsme pohyblivější a rychlejší. Je z nás polovina žen? Nevadí, naše dívky se naučí bojovat stejně dobře jako my. Neznáme Mospeho úmysly? To není pravda. On vychoval naše přátele. To je něco, co žádný slib, žádná zrada ani věrnost nezmění. Znají jeho síly a taktiku. S jejich pomocí můžeme odolat, protože my už nemáme co ztratit. A jsme svobodní. Toho se Mospe nejvíc bojí: svobodných lidí. Ví, že ti neustoupí." řekl Bevar.

"Kdysi jsme se o něčem podobném bavili a Bevar říkal: boj. Tehdy jsem mu odporoval, ale dnes vidím, že jsem udělal chybu. Tohle jsme měli udělat už dávno. Dnes říkám: boj." téměř zašeptal Irik.

"Kdy a hlavně jak začneme?" zeptala se Riela.

"My..." řekla zasněně Mija.

"A jsme v tom až po uši. Myslím, že v Atlantis neviděli větší tlupu bláznů. Přemýšleli jste vůbec, co se stane, jestli nás chytí?" prohlásila Ervyn.

"Ale no tak! Na to bude čas potom." usmál se Bevar.

"Tak tedy dohodnuto!" zasmál se Drian.

"Musíme si všechno dobře naplánovat. Bez toho nemáme šanci. Úkryt řešit nemusíme. Spojenci: mohli bychom zverbovat po vesnicích pár chlapů a získat na svou stranu nějaké šlechtice. Nevíte o někom vhodném u koho by se dalo začít?" řekla Mirael.

"Ano." řekla Tarja.

"A u koho?" zvedl skepticky obočí Bevar.

"U čarodějů." odpověděla Tarja.

"Ty-ses-asi-zbláznila!" usekával Irik.

"A ty víš, kde je hledat?" zeptal se Kron.

"Počkej!" vykřikla Mirael, "Vzpomínám si, co mi jednou řekl jeden stařec. V Deronelině domě jsem často navštěvovala utrápené, staré lidi. Jeden z nich mi kdysi řekl, že když budu chtít najít čaroděje, mám hledat stříbrný potok a stříbrný strom."

"Moment! Ne... Hlavou mi bleskla vzpomínka: stříbrný potok a strom. Určitě jsem je už viděl. Ale kde?" řekl Naencil.

"To je ono! Naencil je z Lisipegu. Takže čarodějové se musí skrývat někde v lesích poblíž Lisipegu. Máme vodítko." vykřikl vzrušeně Kron.

"Jenže jestli sis toho nevšiml, tak jsme momentálně veřejní nepřátelé číslo jedna. Nemyslím, že bychom mohli jen tak prohledávat Lisipežský les." poznamenal Drian.

"V tom lese, bratránku, se mohou skrýt armády. Ale měla by tam jít máma a Naencil. My budeme muset zůstat tady a začít s dalšími přípravami." řekl El.

"Tak a teď bychom měli vyřešit taktiku." zamyslela se Mirael.

"Myslím, že bychom měli vsadit na partyzánství." řekl El.

"Podívejte se na mapu. Máme ideální postavení. Kousek odtud vede stezka přes hory- jediná na míle daleko." pokračovala Meriseas.

"A pod ní vede jiná stezka, kibalajská stezka, přísně tajná, na přenos materiálu přes hory. Vozí tudy hlavně zbraně a koně, popřípadě tudy chodí malé jednotky. Tam bychom mohli získat výzbroj, co vy na to?" přispěchal se svou troškou do mlýna Irik.

"Takže" začal Drian, "Naencil a Riela zítra vyrazí hledat čaroděje. Někdo by měl držet hlídku a informovat nás včas o povozech na tajné stezce. A měli bychom postavit hlídku i u cesty. S lehkými luky máme šanci ulovit pár menších ryb a vytrhat jim zuby, které se časem budou hodit. Na Kibalajce si prozatím nemůžeme troufnout.". Aniž si to uvědomil, zachoval se teď jako opravdový král v exilu.

"Měli bychom dát dohromady všechnu výzbroj, co máme." poznamenala Riela.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martula Martula | Web | 24. ledna 2006 v 18:41 | Reagovat

Super! Sem s další kapitolou! :)

2 Wiky Wiky | E-mail | Web | 2. února 2006 v 21:37 | Reagovat

:-))

3 barka barka | 3. února 2006 v 8:28 | Reagovat

Děkuji, děkuji

Wiky: jsem hrozně ráda, že ses taku jukla :-))))

4 Mikísek Mikísek | E-mail | Web | 5. února 2006 v 19:01 | Reagovat

suuuper :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama