Atlantis: druhá část

1. ledna 2006 v 21:14
Pak přišel čtrnáctý duben a s ním i narozeniny královy sestřenice Meriseas. Král uspořádal na její počest obrovskou oslavu a ples. Při plese vzal Drian Ervyn na procházku do zahrad a tam dlouho seděli pod jedním stromem. Měl rudou kůru, svěže zelené listy a blankytně modré květy.
"Co je to za strom?" zeptala se Ervyn po chvíli.
"To je strom Korótó. Dokud jsou jeho květy svěží, právoplatný král žije. Je hezký, viď? Pod ním se obvykle konají svatební obřady obyvatel paláce." odpověděl Drian. Pak se zvedl, utrhl jeden květ a vtiskl ho Ervyn do dlaně.
"Proč mi ho dáváš?" řekla.
"Nevíš, nebo nechceš připustit, že to víš?" odpověděl král.
"Vím, králi, připouštím si, že vím a cítím se hluboce poctěna." Naklonil se k ní a ona cítila, jak jí buší srdce. Prosím, tohle ne! pomyslela si, ale vzápětí se jí v hlavě ozval jiný hlas, který křičel: Ano, tohle ano! Vykašli se na Mospeho, na Ferpa i na celý Kibalaj! Jdi za svým štěstím! Přes zradu, kterou chceš vykonat cesta nevede; přes lásku ano! Neboj se! Položil jí ruku na tvář. Naklonila se k němu a zavřela oči. Pak ucítila jeho rty na svých a opětovala jeho tichý polibek. Náhle jí hlavou blesklo: zítra se Drian dozví pravdu. Pak jí bude muset zavrhnout a nic z toho o čem snila se nenaplní. Jemně se odtáhla a odvrátila.
"Co je ti, lásko?" zeptal se ten, kdo jí byl na celém světě nejdražší.
"Nic, jen jsem si vzpomněla na rodiče. Kibalajci je zabili a já přemýšlím, co by dělali, kdyby nás teď viděli." zalhala Ervyn.
"Nemysli na minulost. V nás je budoucnost. V tobě a ve mně. Netrap se pro ně" řekl tiše.
"Promiň, za chvíli se bude slavit minuta Meriseasina narození. Pojď se tam podívat!" Vzala ho za ruku a odtáhla ho dovnitř.
Po slavnosti za Ervyn přišel Irik, její starší bratr pověřený vlastní vraždou krále. Chvíli si povídali a pak řekl: "Nemůžu Driana zabít. Prostě to nedokážu. Už jsem napsal Mospemu, aby mě tohoto úkolu zprostil."
"Cože jsi udělal?!"
"Napsal mi zpátky. Prý si to se mnou zítra vyřídí." dopověděl zoufale.
Ervyn jejich stávající situaci celkem výmluvně zhodnotila slovy: "No nazdar."
Pak pokračovala: "Musíš zmizet, a to okamžitě. Vlastně bude lepší, když s tebou pojede i Kron a Veselka. A varuj ostatní. Ne královskou rodinu, ohledně těch máme své rozkazy, ale Mirael, Bevara a tak. A vezměte s sebou i Miju, bude to pro ni lepší. Já tu zůstanu a pokusím se z toho vysekat Driana." Pak vstala, přešla pokoj, otevřela skříň a vylovila měšec s penězi. "Tu máš, to se vám bude hodit. A teď už zmiz."
Jakmile za bratrem zapadly dveře, sedla si a začala přemýšlet o plánu.
* * * * *
Druhý den ráno nastal obrovský poprask. Mospe, jeho bratr a hlavní generál Ferp a jejich milenka a nejvěrnější služebnice Šútaret přitáhli před Attilu. Ervyn se probudila a uslyšela povyk a uvědomila si, že zaspala. Co teď? Plán, který včera tak pracně vymyslela, selhal. Náhle pochopila, že může udělat jen jedno. Natáhla přes noční košili plášť a vyběhla do chodeb. Konečně zvedla ruku aby zabušila na dveře Drianovy ložnice a málem se s ním srazila. Byl oblečený a ozbrojený, evidentně rozhodnut bojovat.
"Ne!" vykřikla.
"Ervyn nepleť se sem. Do tohohle boje ti nic není." odbyl ji.
"Je mi do toho víc než tušíš. Částečně jsem to zavinila. Dodávali jsme Kibalaji informace a vyvolávali jsme náladu proti tobě. Měli jsme tě zabít. Promiň, ale jestli teď neutečeš, tak umřeš. To mi nemůžeš udělat! Běž co nejrychleji do hor a tam se schovej. Ty musíš přežít! Já se ti pokusím krýt záda. Tak běž už!" naléhala zoufale. Údiv a nevěřícný výraz v jeho obličeji byl pro ni nesnesitelný.
"Teď není čas na divení! Utíkej!" křičela.
"A jak mám vědět, že to není past?" zeptal se.
"Nezbude ti, než mi věřit. Jde ti o krk!" připomněla mu.
"Slíbil jsem, že neuteču!"
"Pokud tím nepomůžeš lépe než bojem a to rozhodně není náš případ, takže běž!"
Nakonec si dal říct a dívka se rozběhla ven. Kibalajci už dorazili k bráně paláce.
"Kde je král?" zeptal se jí Mospe.
"Asi ještě spí." odpověděla. "Ferpe, najdi ho a přiveď, ano. A ty se mi kliď z očí, než si vzpomenu, že ten zrádce je tvůj bratr" houkl na ni. Ervyn vklouzla zpět do chodby a rychle zacouvala na jedno užší místo, kde si na něj počkala.
Když dorazil, vynořila se a zářivě se usmála: "Ahoj, Ferpe. Jak se máš?" zašvitořila.
"Dlouho jsme se neviděli. Stýskalo se mi." Věděla, že po ní Ferp touží, a že se zastaví. Měla pravdu.
"Ahoj, Ervyn, drahoušku. Tak tobě se po mně stýskalo? Nechtěla by sis to dneska vynahradit?" zeptal se.
"Ne, je mi to moc líto, ale odjíždím odpoledne do Lokesu. Musím se zbalit. Nevadí ti to, že ne?" řekla mu tak sladce, jak jen můžete mluvit na někoho, z koho se vám dělá špatně jen od pohledu.
"A nedalo by se to odložit? Já bych se u Mospeho přimluvil." naléhal.
"Ne, opravdu ne. Je to trochu nebezpečné pro mne osobně, víš, kvůli náladě ve městě." odtušila s úsměvem.
Vtom přišla Riela a Meriseas v patách s Elem.
"Jdou po Drianovi." řekla klidně Ervyn.
Ferp se ošil: "Ale to budu muset nahlásit Mospemu jako prozrazení příkazů. Z toho budou problémy."
"Ale Ferpe, drahoušku, pak si nebudeme moci nic vynahradit, protože budu buď ve vězení nebo mrtvá. A to bychom přece nechtěli, ne?" zašvitořila se sladkým úsměvem. V tu chvíli Meriseas pochopila a rozběhla se chodbou zpátky. Riela a El se za ní po několikavteřinovém váhání vydali. Ferp měl oči jenom pro Ervyn a také v něm bojoval strach z bratra a chtíč.
Pak si ale všiml, že utíkají a pochopil. "Ty čubko!" zařval, "To nahlásím a pak se těš! Já se nedám tak lehce ošálit!".
Ervyn, s vědomím, že nemá co ztratit, s úsměvem řekla: "To jsem si nevšimla. Právě jsi totiž naletěl na velice starou, velice průhlednou a velice známou fintu." Rozběsnila ho natolik, že ji udeřil takovou silou, až ztratila vědomí.
Když se probrala, ležela na slámě v tmavé cele. Hlava ji nesnesitelně bolela a jen těžko se rozvzpomínala, co se stalo. A co ji vlastně probudilo? Kroky na chodbě nebo chrastění klíčů? Za chvilku se totiž dveře cely rozlétly a dovnitř vešel mladičký dozorce s večeří. Ervyn se podivila, jak to, že někdo tak mladý může hlídat vězně. Vtom se plaše rozhlédl, zavřel za sebou dveře a rychle shodil přilbu. Byla to její sestra Mija.
"Ervyn!" vykřikla už ve dveřích, "Co tě to jen napadlo, svádět Ferpa a pomáhat královské rodině utéct? Viděli tě, jak jsi varovala Driana! Nevím, co se s ním stalo, ale nechytili ho. Ostatní jsou v bezpečí v horách. Samozřejmě, že náš útěk brzy vyšel najevo a Mospe se rozběsnil až k nepříčetnosti. Hrozně chtěl dostat Mirael. A...ach Ervyn, nerada ti to říkám zrovna já..." hlas se jí zlomil.
"Co se děje Mijo?" zeptala se Ervyn, ačkoliv tušila.
"Odsoudili tě k smrti!" zavzlykala, "Pozítří máš být v poledne sťata!!" Pro Ervyn to byl docela šok. Ne, že by to čekala, ale nepřekvapilo ji to. První nával hrůzy ji téměř ochromil. Chvíli seděla a klepala se jako ratlík. Po několika minutách se jí ale povedlo soustředit myšlenky. Nevzdá se. Ne bez boje! Mija vedle ní seděla jako hromádka neštěstí. Alespoň ona musí zůstat v bezpečí, pomyslela si Ervyn i když já jsem se bezpečí vzdala. Hlava se jí mohla rozskočit. Teď ale musí něco vymyslet, bolest nebolest. Možná... Je to sice absurdní, ale je to její jediná naděje.
"Uklidni se, Mijo. Jestli z toho mám vyváznout se zdravou kůží, budu potřebovat pomoc. Poslouchej..."
* * * * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krtekat Krtekat | E-mail | 6. ledna 2006 v 15:58 | Reagovat

Potřebuje to pokračování... :-)

2 Wiky Wiky | E-mail | Web | 2. února 2006 v 19:47 | Reagovat

Wow!!! Je to lepší!!! Líbí se mi!! ;-)

3 barka barka | 3. února 2006 v 8:30 | Reagovat

:-)))

4 Mikísek Mikísek | E-mail | Web | 5. února 2006 v 18:46 | Reagovat

Tý jo, je to čím dál tím lepší :)))))

5 barka barka | E-mail | 6. února 2006 v 12:38 | Reagovat

Díky, díky díky

6 hepoolxe hepoolxe | 2. května 2006 v 19:51 | Reagovat

Už je to lepší.... :-D Hlavně už žádná jména....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama