Atlantis: první část

26. prosince 2005 v 10:16
Jako první sem napíšu, že je to poprvé, co dávám někomu přečíst kousek z příběhu Atlantis. Za měsíc mi bude patnáct a na tomhle příběhu pracuji už čtyři roky. Původní Atlantis byl zakuklený Pán Prstenů, kterého jsem si přehrávala s panenkami (bohužel jsem měla málo panenek kluků, takže byl dost feministický :-) Od té doby se hodně změnilo. Žádám vás, abyste k tomu napsali komentáře, jak se vám to líbí a jestli mám publikovat pokračování, co byste vylepšili apod.
DÍKY!!!

"Byli jste vycvičeni pro tento den. Teď půjdete a zabijete krále. Jste moji nejlepší agenti a dnes se o tom přesvědčíme! Za Kibalaj!!!" volal asi pětapadesátiletý muž přecházeje před nastoupenou řadou pěti mladých lidí.
"Vše víte, vše jsem vám vysvětlil. Vyvoláte náladu proti králi Drianovi, zabijete ho a pak se do toho vložíme my. Potom můžete jet kam se vám zachce, jen pryč z Attily. Váš úkol bude splněn."
"Ale co když nebudeme chtít úkol splnit?" zeptala se Ervyn.
"No tak, Ervyn, zaplatíte mi tím léta péče o vás. Je to tak těžké, vyjít jednou denně do ulic a říct tam pár vět?"
Dívka pokorně sklopila hlavu: "Není"
"Tak se mi to líbí!" Ale hlavou se mu honily myšlenky jiné. Bál se Ervyn a nenáviděl ji, protože se mu nikdy nepodala úplně. Byl vůdcem Hnutí Kibalaj, které bylo zodpovědné za většinu velkých násilností v Atlantis. Nikomu nikdy neřekl, jak je starý, ale všichni si ho pamatovali stejně: jako zdatného muže těsně po padesátce, a i v těch nejranějších vzpomínkách měl tuto podobu. Byl Tma. Byl Nicota. Byl Zkáza. Nebyl člověk. Zda si kdysi vraždou či temným kouzlem opatřil lidské tělo, nebo to bylo první Kouzlo Života, to nikdo neví. Ale, ač to těchto pět mladých lidí nevědělo, jeho jménem se ve Svobodné Zemi, jak se někdy říkalo Atlantis, strašily malé děti. Ty čtyři sourozence a tu dívku kdysi ukradl. Byli nejlépe vyškolení agenti v zemi...
* * *
Přiblížili se k Attile, hlavnímu městu ostrova Atlantis. Ležela v zeleném údolí v pohoří Tápčikí, přímo na pramenu řeky Naréley. Ten vytékal přímo ze středu údolí. Palác, postavený na východě údolí byl to největší a nejkrásnější lidské obydlí vůbec. Mospe si vybral chvíli útoku geniálně, protože král nedávno zemřel a jeho syn Drian byl čtrnáctiletý kluk (mimochodem stejně starý jako Ervyn, ta nejmladší z pěti vrahů). S vládou mu pomáhala jeho teta Riela, jeho bratranec El a sestřenice Meriseas. Nyní ho požádali o přijetí a byli vyslyšeni. Po jeho pravici seděl El. Ač v Atlantis prožil skoro třicet let, byl stále svobodný. Ervyn si ho bedlivě prohlížela; líbily se jí jeho oči, temně se třpytící ze sveřepě vypadající tváře, jeho vlasy, stejně temné jako oči. El byl nepřekonatelný co se týče vztahů se šlechtou a vůbec v Atlantis nebyl politik jemu roven. Riela mu byla podobná, jen výraz ve tváři byl jiný. Namísto nedůvěřivé sveřeposti zračila její tvář nezměrné moře melancholie uvnitř. Tato nadaná ekonomka seděla po Drianově levici. Vedle ní seděla Meriseas. Nevypadala vůbec jako jejich příbuzná: měla světlé vlasy a modré oči. Nevypadala na bojovnici, po které měla jméno. Vlastně nevypadala na nic, čím by měla být. To ona pečovala o královo vystupování na veřejnosti a starala se o to celkem dobře. No a pokud jde o krále samotného, ten na svém trůně nervózně poposedával a bedlivě si příchozí prohlížel. Když vstal, aby je uvítal, viděli, jak je vysoký. Měl hnědé vlasy a podobně zbarvené oči. Ervyn se líbil ještě o něco víc než El. Irik je podle dohody představil jako sourozence, žijící léta spolu na jihu v jedné (mimochodem neexistující) vesnici na pobřeží. Král z nich udělal své hosty a jejich mise úspěšně začala.
Jinak ale všechno šlo podle plánu. Drian do nich vložil veškerou svou důvěru a oni si počínali podle Mospeho instrukcí. Po nějaké době složili postupně všichni slib věrnosti a Irik se stal královým důvěrníkem. Také získali dobré vztahy s královými nejlepšími přáteli: manžely Bevarem a Mirael, Bevarovou sestrou Tarjou, jeho nejlepším přítelem Naencilem, Florianou, Eronelem a Ladorem. Čas plynul, a oni postupně poznávali krále a jeho přátele a příbuzné. Tady na tomto místě se můžeme podívat, jaké vztahy mezi těmito mladými lidmi panovaly a jací byli. Začneme od nejmladších. Ervyn byla dívka, která si dokázala za všech okolností udržet chladnou hlavu. To z ní dělalo velice schopnou společnici v nečekaných situacích. Její starší sestra Mija byla naproti tomu křehká a citlivá s hlavou plnou starostí o ty, které měla ráda. Byla by to dobrá hospodyně a matka, ale na to měla v té době dost času- bylo jí patnáct let. Kronovi a Veselce bylo šestnáct. Kron byl velice pohledný a sebevědomý mladík, který dovedl těžit ze své tváře a dokázal si podmanit každé děvče. Veselka byla při odjezdu čerstvě provdaná: za Irika. Vzali se dost brzy, ale oba už byli na svůj věk velice vyzrálí. Veselka byla hodné, pracovité děvče, vlastně spíš taková šedá myška. Její muž byl o rok starší než ona a měl přecitlivělý ochranitelský instinkt. Vždy měl pocit, že musí bránit své sourozence a poté i svou ženu. Floriana byla navenek takový vážný, přemýšlivý typ, ale uvnitř dřímala dračice, která se teď pomalu probouzela. Kdysi žila v Erce, městě na jihu země, které se přes holou pláň dívalo do chřtánu největší kibalajské pevnosti Or-Nagirun. Ke dvoru přišla, když jí v patnácti letech zemřeli oba rodiče. Dvacetiletá Tarja byla zoufalá a nenapravitelná zasněná romantička. Stála se toulala ve svých romantických snech a představách, ale vypadala tak šťastná. Jejím domovem bylo západní Město Zlatých Palem a ona a její bratr byli součástí dohody mezi bývalým králem a jejich otcem. Král měl vychovávat nejstaršího syna a nejstarší dceru svého přítele a otec Bevara a Tarji zase slíbil, že vychová druhorozeného prince a prvorozenou princeznu, kteří bohužel nikdy nepřišli na svět. Naencil byl velice praktický pětadvacetiletý mladík ve kterém se ale skrýval velice něžný a chápavý partner. Pocházel z lesního města Lisipegu a ke dvoru přišel jako doprovod Bevara. Ladorovi bylo dvacet sedm let a vyznačoval se svou přemýšlivostí a trpělivostí. Jeho cesta od rodného Lokesu k lesku králova přátelství začala dobrovolným rozhodnutím. Eronel prožil dvacet devět let a jeho obětavost a mírnost neznala mezí. Svého bratrance Ladora doprovázel i do Attily.
Bevara a Mirael je třeba popsat zvlášť a dohromady. Bevar byl klasický prototyp rytíře. Statečný, laskavý a obětavý. Mirael byla naproti tomu hrdá a chytrá. Když bylo Bevarovi osmnáct a Mirael šestnáct, bláznivě se do sebe zamilovali. O dva roky později se vzali.
Irik, Kron, Mija a Ervyn rádi a často zapomínali na skutečnost, že jsou kibalajskými přisluhovači. Mezi nimi a Drianovými nejbližšími vzniklo silné přátelství. Také záměrně oddalovali chvíli svého odhalení a útoku Kibalaje.
Když žili u dvora dva roky, nastal čas, aby byl král pasován na rytíře. Slavnost se konala před hradbami. Drian prošel špalírem rytířů k veliké vlajce, na které byl vypodobněn tasený meč a štít se znakem Rytířů Atlantis: popelavou volavkou. Pod ní stál představený a držel meč a ne tak ledajaký meč. V jeho rukou spočíval slavný Aes, meč králů.
Mladík došel až k němu a poklekl.
"Vydej mi mou zbraň." řekl.
"Nejprve slož přísahu." zněla odpověď.
"Slibuji, že neopustím nikoho, kdo bude potřebovat, abych byl s ním, slibuji, že budu nejdřív člověkem, pak rytířem a pak kýmkoliv jiným. Neuteču před nikým, ledaže bych tím pomohl lépe než bojem. Slibuji, že budu chránit slabší, že budu oporou lidem a že si za všech okolností zachovám svou čest a že se ta čest nezmění v pýchu. Toto je jádro rytířství a já na ně nezapomenu. Tak slibuji já, Drian, král Svobodné Atlantis a od nynějška První Rytíř pod vlajkou řádu Rytířů Atlantis."
"Ty si svůj meč zasloužíš. Nos ho se ctí."
Drian přijal meč, povstal a tasil. Ukázal obnaženou čepel davům a ty zajásaly. Pak se všichni vrátili na slavnost do paláce.
Uplynul další rok a kibalajci už nemohli déle váhat. Datum útoku bylo stanoveno na patnáctého dubna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Konteg Konteg | 1. ledna 2006 v 20:38 | Reagovat

Ale, jo, docela to jde... chce to pokračovat dál...

2 Vertol Vertol | 5. ledna 2006 v 16:10 | Reagovat

Presne tak, nevzdavat!

3 Barka Barka | 6. ledna 2006 v 19:21 | Reagovat

Díky :-)

4 Wiky Wiky | E-mail | Web | 2. února 2006 v 19:40 | Reagovat

Tak jsem tady, jak sis přála!! A nelituji!! Mimo to, že tady máš pěkný vzhled, jsem se konečně dokopala na konec 1. části. Ten začátek už jsem četla mnohokrát, ale vždycky mě pak něco vyrušilo, tak jsem se nedostala dál. A teď jdu na druhou část. Vážně zajímavý nápad - sice to není zas až tak úplně můj styl, ale líbí se mi to!! Fakt!! :-) Zajímalo by mě, co máš radši, jestli Pána prstenů nebo Harryho Pottera... :-) ???

5 barka barka | 3. února 2006 v 8:32 | Reagovat

Jak kdy. Hrozně ráda čtu povídky o Harry Potterovi, ale z Pána Prstenů si beru hodně inspirace. A taky to záleží na období...někdy to jindy ono...

6 Mikísek Mikísek | E-mail | Web | 5. února 2006 v 18:34 | Reagovat

Tak jsem se sem dostala a je to velmi zajímavý, i když mám problém se vyznát ve jménech :)))))

7 barka barka | E-mail | 6. února 2006 v 12:38 | Reagovat

To asi všichni, ale myslím, že na konec to nebude tak hrozný :-)

Teda doufám:-)

8 slunenka slunenka | E-mail | Web | 2. března 2006 v 19:32 | Reagovat

Tvoje povídka se mi líbí, ale asi bude chvilku trvat než se zorientuju ve všech postavch. Zajímavá! Fakt!!! :o)))

9 hepoolxe hepoolxe | 2. května 2006 v 19:43 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych ti říct jenom pár věcí :

dostala jsi opravdu dobrý nápad napsat tuto povídku, ale zatím jsem u první kapitoly a jsou tam obrovské zmatky! Ve jménech se ani nebudu pokoušet se vyznat... Také pozor na čárky a i/y !!!

Jinak je to velice dobrý nápad, takže pokračuj, uvidíme jak se ti povede další kapitola takže já si ji jdu přečíst...

Ale zatím se držíš...  :-D

10 Danda Danda | Web | 27. října 2006 v 17:13 | Reagovat

Tak jsem se tím prokousala, musím říct, že nemám ráda takovéhle čtení na počíku, jednak mě z toho neustále bolí oči a jednak dávám přednost knihám. Na blogu si kdyžtak přečtu krátkou povídku, ale na takovéhle dlouhé dílo nemám čas ani trpělivost, takže by bylo dobrý, kdybys tady uveřejnila třeba stručný obsah o čem to vlastně je...jinak jsem si myslela, že po těch x knihách, které jsem přečetla se dokážu zorientovat ve všem, ale pravda je, že tady jsem měla totální zmatky...možná by bylo dobré každou osobu důležitou v ději představit postupně, třeba jednu v jedné kapitole, kde kromě příběhu něco o té postavě napíšeš jen tak mimo děj...ale jinak se tomu věnuj dál a piš hodně, páč takhle se ti technika zlepší...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama