Listopad 2005

Víra

21. listopadu 2005 v 11:56
Jako první informaci musím předeslat, že jsem věřící. Fakt, že pro mne Ježíš zemřel jsem si uvědomila teprve před rokem, a úplně mi to překopalo život. Najednou jsem už nebyla na nic sama. Sice mi to přivodilo drobné nepříjemnosti všedního dne, ale nikdy, ani když se ne mně moje kamarádka z dětství začala dívat jako na nebezpečného šílence, jsem nelitovala.
Ale k věci. Včera jsme měli kázání na krásné, ale hrozně smutné téma: Ježíšovy slzy při vjezdu do Jeruzaléma. Plakal, protože věděl, že pro spoustu židů zemřel nadarmo. A tehdy se mi chtělo plakat taky. Od té doby, co jsem přijala spasení, mě hrozně trápilo, že moje rodiče nejsou věřící. Tohle mi to připomělo, ale já jsem poprvé v životě neplakala kvůli jim, ale kvůli Němu! Sktuečnost, že co se mých rodičů týče trpěl zbytečně mně bolela tak neskutečně...
Lidi se ptají, proč Bůh dopouští tolik zbytečného utrpení nevinných obětí. Ale nikdy si nikdo neuvědomí, že sám způsobil zbytečné utrpení toho nejnevinnějšího. Ani on neměl podíl na našich hříších, ale přesto kvůli nám trpěl. V mnoha případech zbytečně.